Každým dnem jsem se cítila hůř a hůř. Podstoupila jsem několik vyšetření a pak mi lékař sdělil zdrcující zprávu. Měla jsem rakovinu a metastáze a nebylo mi pomoci…
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Podle jeho výrazu ve tváři jsem věděla, že to, co mi chce sdělit, bude špatné, ale netušila jsem, že až tolik. Díval se mi do očí, jeho hlas byl tichý a soucitný. „Je mi to velice líto, ale nedá se už nic dělat.
Nádor je zhoubný a už se objevilo i několik metastáz. Operace by už ve vašem případě neměla smysl.“ Zírala jsem na něj a připadala jsem si jako v nějakém děsivém snu. Slyšela jsem, co mi říká, ale absolutně to nevnímala.
Když jsem o pár minut později z jeho ordinace odcházela, v ruce držela tu zdrcující lékařskou zprávu, hlavou se mi honilo jediné: já zemřu.
Můj život se zhroutil
Sice jsem se už nějakou dobu cítila špatně a slabá, ale ani v té nejhorší noční můře by mě nenapadlo, že mám rakovinu. Bylo mi jasné, že jsem na tomto světě skončila a každý další den bude jen větším utrpením.
Jak to řeknu svým dětem? Co s nimi bude, až odejdu? Takové otázky mě napadaly jedna za druhou. Nechtěla jsem zemřít, ale podle lékařů šance na moje uzdravení byly nulové…
Zajímavý článek
Následující dny jsem prožívala jako v mrákotách. Cítila jsem křivdu, lítost, ale plakat jsem nemohla. V duši mi zavládlo hrobové ticho. Nemohla jsem spát, ani jíst. Hledala jsem v sobě sílu, jak s nemocí bojovat, ale nenacházela jsem ji.
Jednou odpoledne jsem přišla z procházky domů a uvařila jsem si horký čaj. Abych přišla na jiné myšlenky, sáhla jsem po časopisu a začala jím listovat. Narazila na zvláštní článek. Byl to rozhovor s léčitelem. Velice mě zaujal.
Obklopila jsem se kameny
Svou pozornost jsem obrátila na krystaly a kameny. Jejich léčivá síla a energie mě zaujaly nejvíc. V jednom obchůdku s esoterikou jsem si koupila několik kamínků – jednotlivých i třeba jako náramek nebo přívěsek.
Nosila jsem je stále při sobě a snažila se otevřít jejich zázračným silám. Věděla jsem, že kdybych o tom komukoli řekla, tak že by mě považoval za blázna. Já jsem se však po několika dnech skutečně začala cítit lépe.
A když jsem šla po měsíci na další vyšetření, opět jsem nemohla uvěřit vlastním uším. Tentokrát jsem si ale vyslechla pozitivní zprávu. Lékař mi sdělil, že se rakovina zastavila.
Stal se zázrak
„Nedokážu to vysvětlit. S něčím podobným jsem se ještě nikdy nesetkal,“ řekl mi a kroutil přitom hlavou. „Rakovina se už dále nešíří a některé metastázy se dokonce zmenšily.“ Dál už jsem ho neposlouchala.
Moje srdce jásalo. Rozhodla jsem se, že se do svého alternativního úsilí ještě více opřu. Obklopila jsem se ještě více předměty obdařenými léčivou silou a pozitivní energií. A moje snažení skutečně zafungovalo.
Měsíc za měsícem se můj stal lepšil a lepšil. Rakovina sice nezmizela, ale přešla do takového stádia, že už byla možná operace a následná léčba. Já ale vím, že nebýt mých krystalů, nejspíš bych tu dnes už nebyla…
Petra G. (59), Brno
