Chtěli jsme najít pro sebe klidné a zapadlé místo na venkově. Dostali jsme se ale do kontaktu s čarodějnými silami!

Je to už deset roků, co jsme se s Karlem, mým manželem, rozhodli zakoupit nějakou starou nemovitost na venkově. Měli jsme v plánu tam nejprve trávit hlavně víkendy a později si stavení přebudovat tak, aby bylo celoročně obyvatelné.

Dlouho jsme hledali v inzerátech a nemohli nic najít. Jednoho dne jsme objevili prodej starého mlýna za poměrně nízkou cenu. Zaujalo nás to, nejen kvůli tomu, že bychom ušetřili, ale i proto, že budova vypadala opravdu dobře.

Proč byla cena tak nízká?

Bývalý mlýn byl opravdu dost odlehlý, vedla tam ale elektřina a měl svojí vlastní studnu a jímku. Líbil se nám na první pohled i naživo. Poblíž se navíc nacházel rybník, který byl v létě vhodný i ke koupání. Nic lepšího jsme si nemohli přát. Majitelkou byla postarší žena.

Očekávali jsme nějaké dohadování o ceně, ale k tomu nedošlo. Vypadalo to, že paní se chce nemovitosti co nejrychleji zbavit. Vysvětlovala nám, že potřebuje peníze, ale dnes si myslíme, že to byla spíš výmluva.

S pomocí kamaráda právníka jsme zjistili, že po stránce vlastnictví mlýna je vše v pořádku, takže o podvod se také nejednalo.

Na majitelce jsme dále nevyzvídali a rozhodli jsme se, že mlýn skutečně koupíme. Kamarád nám ale nejprve poradil, abychom se neukvapovali a strávili na místě nejprve dva dny na zkoušku. Tak nejlépe zjistíme, jestli je to pro nás skutečně dům do konce života.

Přišlo to se soumrakem

Další víkend jsme se vydali do mlýna i s naší dcerou Martinou. Ta byla čerstvě rozvedená a vnuka měl na sobotu a neděli zrovna její bývalý manžel. K mlýnu jsme přijeli v sobotu dopoledne.

Počasí nám přálo, celý den svítilo slunce a my jsme nabývali jistotu, že náš výběr byl správný.

Jakmile začal padat soumrak, cítila jsem se trochu stísněně, vzhledem k odlehlosti mlýna. Připadalo mi, že se brzy začne dít něco, co se mi nebude líbit. Byl to asi nějaký šestý smysl, protože s příchodem tmy skutečně vypuklo tajemné a děsivé peklo!

Z nedalekého lesa se náhle ozývaly divné zvuky, jako by se tam nacházelo nějaké divoké zvíře. Všichni tři jsme zneklidněli, ale Karel si chtěl hrát na odvážného.

Zatímco já a dcera jsme měly namířeno do bezpečí mlýna, on si přál přijít věcem na kloub, jak bylo jeho zvykem. Samy bychom se ve mlýně bály, takže jsme ho následovaly.

Zvířata se měnila v lidi!

Vešli jsme do lesa směrem, odkud zněly ty podivné zvuky. Postupně se k nim přidala tajemná světelná záře. Došli jsme k pasece, kde záře zesílila. To už jsem se Karla držela vší silou z jedné strany a dcera z té druhé. Scéna, která se nám naskytla, byla hrůzná a nepochopitelná.

Dívali jsme se na malou skupinku zvířat, která obcházela strom na kraji paseky. Byli mezi nimi vlci, lišky a divočáci. V jednu chvíli světlo zablikalo a zvířata se začala měnit v lidi! To už jsem jen stěží zatajila výkřik. Jak já, tak dcera jsme manžela prosily, ať se vrátíme zpátky.

Ke mlýnu jsme pak skoro utíkali. Marně jsme se pokoušeli najít nějaké vysvětlení pro to, co se na pasece před našima očima odehrávalo. Tu noc jsme samozřejmě nespali, nešlo to.

Dlouho jsme rozebírali strašidelné divadlo a nakonec dcera přišla s vysvětlením, že se možná jednalo o čarodějnické shromáždění.

Během něho se prý lidé dokážou měnit ve zvířata, nebo naopak. Jedna věc nám ale byla jasná: tenhle mlýn se našim útočištěm pro stáří určitě nestane. Druhý den jsme odjeli časně ráno. Při odjezdu jsem si všimla tajemného zvířete mezi stromy, nejspíš vlka.

Upřeně nás pozoroval a zdálo se mi, že jeho oči jsou skoro lidské. Mlýn jsme každopádně nekoupili a majitelce jsme to vysvětlili tím, že jsme našli lepší nemovitost.

Podle její reakce jsme pochopili, že o strašidelných scénách ví a právě proto se chce mlýna zbavit. S námi se jí to ale nepovedlo.

Anežka L., (64), Jihlava