Lásku žárlivost nedokazuje, ale naopak ničí a zabíjí. S našimi vztahy tak dokáže pořádně zamávat. Přináší hněv, pocity méněcennosti a deprese. Žárlivost nemusí být důvodem rozpadu vztahu, záleží na tom, jak daleko dojde.

Pokud se vyvine do výčitek, hádek, kontroly mobilů nebo zákazů, stává se neúnosnou. Odpověď najdete v dětství. Pokud jsme pocítili nedostatek lásky už jako děti, máme k ní silnější dispozice. Cesta k vyléčení není jednoduchá.

Pekelná muka žárlivce

Žárlivec si chce partnera přivlastnit. Neustále vyžaduje důkazy lásky, oddanosti a obdivu. Podvědomě chce prožívat stejnou lásku, jakou mu kdysi dávali rodiče, a jejich cit si často idealizuje.

Vyžaduje, aby ho partner miloval i bez ohledu na to, jak se sám chová. Musí mít dohled nad vším, co dělá a říká jeho milovaný.

Chce vědět vše o jeho životě minutu po minutě a snaží se izolovat ho od jeho rodiny a přátel.

Strach z opuštění

Příčinu trápení hledá žárlivec jen v partnerově chování. Nežije svůj život a soustředí se jen na partnera.

Za to, co cítí, se stydí, své utrpení skrývá a tím narůstá jeho frustrace. Trpí pocity méněcennosti, které se mohou zesilovat. Čím hůř žárlivec nezvládá být věrný, tím horší strach má, že ho partner podvádí také.

Vše se stupňuje, až se odstřihne od reality, a stane se obětí svých bludů.

Žárlí víc ženy nebo muži?

Žárlivost vychází z úzkostí a nejistot. Tím vzniká závislost na milované osobě. Ženy žárlí častěji kvůli nedostatku projevů pozornosti partnera, muži zas proto, když je ženy fyzicky odmítají.

Ženy mají větší tendenci vyčítat, využívat teroru svých slz a vyhrožovat rozchodem. Muži zas naopak víc sledují a trestají.

Žárlivé scény bývají spíše doménou mužů, pro ženy je typické spíš dlouhodobé, zdánlivě drobné žárlení, ale svou vytrvalostí nebezpečnější.

Mluvte o tom, co vás trápí

Žárlivé ženy po zklamání vztah ukončí, zatímco ze žárlivých mužů se stávají násilníci. Ženy se k žárlivosti přiznají snadněji než muži, vědí o sobě, že žárlí, a žárlivost jako důkaz lásky vyžadují.

Muži naopak žárlivost častěji tají. Když dokážete o své žárlivosti mluvit, uděláte první krok k vašemu vyléčení. Pokud partnerovi vysvětlíte své pocity, dáte mu možnost nejen porozumět tomu, co prožíváte, i příležitost, aby chování, které vás zraňuje, změnil.

Přiznejte si, že žárlíte

Za žárlivost se nestyďte. Ve skrytu duše totiž toužíte po lásce. Žárlivost je sice nemoc, ale dá se vyléčit. Je třeba kontrolovat své myšlenky a postupně si začít zvykat na nejistotu.

Místo neustálých dotazů, kde partner byl a s kým, zkuste počkat, až vám to řekne sám. Ze své žárlivosti neviňte partnera. Je to problém, který musíte vyřešit sama.

Ti, kteří se neumí mít rádi, od ostatních vyžadují, aby je o jejich ceně ujišťovali, chválili je a lichotili jim.

Mít vlastní koníčky a přátele je dobrý způsob, jak zatočit s pocity nejistoty. Nedopusťte, aby byl partner vesmírem vašeho života. Věnujte se i sama době a budujte tak svou sebedůvěru. To vám pomůže..