Dá se opravdu vidět do budoucnosti? Zdá se, že někteří lidé tyto schopnosti opravdu mají. A někdy to je dost nepříjemné.

Nebrala jsem nijak vážně, když mi dcera Monika sdělila, že si jde nechat předpovědět budoucnost ke kartářce. Brala jsem podobné záležitosti vždy jako zábavu nebo podvod, nic víc.

Ještě jsem před Monikou vtipkovala, že by nám kartářka mohla předpovědět nějakou výhru ve Sportce. Ani jsem přesně nevěděla, kdy dcera ke kartářce půjde. Když se toho dne vrátila, všimla jsem si, že je celá zaražená.

Nejprve jsem si myslela, že se třeba pohádala se zetěm. Zeptala jsem se jí, co se děje. Vzala si mě stranou a tam mi řekla, co se právě dozvěděla.

Drsná předpověď mě zaskočila

Monika mi řekla, že byla právě u té kartářky. Ta jí předpověděla hodně věci, většina z nich byla celkem normálních, třeba ta, že k jejím dvěma dcerkám přibude brzy ještě syn. To dceru nijak nezneklidnilo, i když třetí dítě už neplánovali.

Zpráva, která jí způsobila mrazení po těle, zněla, že nás do měsíce čeká nečekaná a náhlá smrt v naší rodině. Nebylo ale řečeno, kdo a jak má zemřít. Nejprve mě ta slova také zaskočila, ale pak jsem Monice vynadala, proč vůbec ke kartářce chodila.

Prohlásila jsem, že je to hloupost a že vyhodila peníze za něco, kvůli čemu teď ztratí klid. Snažila jsem se jí přesvědčit, že si kartářka vymýšlela – a že správná věštkyně by nikdy o smrti nemluvila. Trochu jsem tím Moniku uklidnila.

Dodala jsem ještě, že je snadné něco takového předpovídat, protože ve velkých rodinách je vždycky pravděpodobné, že někdo zemře. A v naší vile jsem žila já s manželem, Monika se zetěm a dětmi a moje sestra se švagrem.

Tři týdny proběhly v klidu

Musela jsem si přiznat, že nad tou věštbou přemýšlím víc, než bych měla. Najednou jsem se začala o ostatní víc bát; snažila jsem se mít přehled o tom, kdo, kdy a kam jde a jestli se v pořádku vrátil.

Za nečekanou a náhlou smrt jsem s největší pravděpodobností brala nějakou nehodu. Vždycky mě všichni doma považovali za přehnaně starostlivou, ale teď to skoro vypadalo, že to přeháním. Jediný, kdo se na mě díval s pochopením, byla Monika.

Také ona se chovala podobně. Uplynuly tři týdny a nic se zatím naštěstí nestalo. Na začátku toho čtvrtého za mnou dcera přišla se znepokojeným výrazem. Prozradila mi, že se jí už hodně zpozdila menstruace a myslí si, že je možná v jiném stavu.

Za jiných okolností bych se k téhle zprávě stavěla jinak. Teď jsem si jí stejně jako Monika dala do souvislostí s tou krutou předpovědí – tím spíš, že měsíc, o kterém mluvila kartářka, se nebezpečně blížil ke konci.

Stalo se to až předposlední den

Jestliže jsem se předtím vždycky na různé věštby dívala spíš pohrdavě, nyní jsem se opravdu bála. Šok přišel pouhý den před uplynutím oné měsíční lhůty. Musela jsem se zdržet v práci, když mi na mobil zavolal zeť.

Roztřeseným hlasem mi oznámil, že doma došlo k neštěstí, Srdce se mi zastavilo. Zeť pokračoval, že moje sestra po návratu z práce našla svého muže na půdě oběšeného. Rychle jsem odjela domů. Sestra se zhroutila a byla v péči lékařů.

Švagr, o kterém by to kvůli jeho veselé povaze nikdo nepředpokládal, spáchal sebevraždu. Důvody vyplynuly z dopisu na rozloučenou, který po sobě pro všechny z nás zanechal. Před nedávným časem mu zjistili rakovinu v pokročilém stádiu.

Šance na vyléčení byla jen malá. Bál se umírání, proto raději zvolil tuto cestu. Všem se nám zároveň omlouval. Zasáhlo nás to strašně moc, mě a Moniku ale ještě z dalšího důvodu, o kterém jsme nikomu nic neřekly. Kartářkám se už nevysmívám. Tím spíš, že dcera byla skutečně těhotná a že se jí potom opravdu narodil syn!

Alena S., (55), Písek