Někdy stačí úplná hloupost a následky jsou pak nedozírné. Vím bohužel, o čem mluvím.

Moje kamarádka Irena byla vždy pro každou legraci. Občas to i přeháněla a dokázala lidi naštvat. Já jsem se jejím žertům vždy smála. Pak ale právě kvůli Ireně došlo k situaci, u které mě smích přešel.

Jak stárnul, tak začal žárlit

Byla jsem léta provdaná za Michala, svého spolužáka ze střední školy. Dobře jsme se znali včetně svých chyb. K těm Michalovým patřila častá naštvanost kvůli maličkostem.

Nedokázal svůj temperament úplně ovládat, i když během našeho manželství se to velmi zlepšilo.

Jinak jsem si ale nemohla na nic stěžovat. Pokud mi bylo známo – a člověk nikdy neví – tak mi byl věrný.

Nechodil do hospody, nedával přednost svým koníčkům přede mnou a mohla jsem se na něho vždy obrátit s čímkoliv ohledně financí, vedení domácnosti nebo výchovy dětí.

Dokázali jsme zkrátka spolupracovat jako sehraný dvoučlenný tým. Irena na tom byla podstatně hůř než já. Toho pravého v životě nenašla. Dvakrát se provdala, dvakrát rozvedla, ne vždy se dalo říct, že na konci manželství nenesla vinu také ona.

S přibývajícím věkem se kromě občasných záchvatů vzteku začala u mého manžela objevovat i žárlivost. Neměl k ní vůbec žádný důvod, já jsem byla spokojená a neriskovala bych nevěru.

Dotklo se mě, když jsem zjistila, že mi prohledával mobil nebo že mě najednou začal víc kontrolovat. Scény, které pak následovaly, nebyly příjemné ani pro jednoho z nás. Naštěstí z těch mráčků nikdy nezapršelo a situace se vždy rychle uklidnila.

Stalo se to bez mého vědomí

S Irenou jsem si občas vyrazila na dámskou jízdu ve dvou. Začalo mi vadit, že mě Michal kontroluje a chce se přesvědčit, zda jsem skutečně s kamarádkou. Jednou jsem ho přistihla, jak mě tajně sleduje a vyústilo to v dlouhou hádku. Pak se mi naštěstí omluvil.

Tentokrát jsme s Irenou vypily trochu více vína než obvykle. Svěřila jsem se jí s Michalovou žárlivostí. To jsem neměla dělat. Ve chvíli, kdy jsem si odskočila na toaletu, se kamarádka domluvila s mladým číšníkem, že si ze mě a z manžela udělají legraci.

Zvolila na mém mobilu manželovo číslo, nechala hovor schválně vyvěšený a spolu s číšníkem pak předstírali, že se děje něco nepatřičného mezi ním a mnou. O tom jsem neměla vůbec tušení, a když jsem se vrátila, všechno bylo zase jako předtím.

Irena to ale nevydržela a po chvíli mi sdělila, jaký vtípek provedla. Zhrozila jsem se a byla jsem na ni naštvaná. Ptala jsem se jí, proč to udělala. Pohádaly jsme se a já řekla kamarádce ošklivá slova.

Obvinila jsem ji z toho, že chce zasahovat do manželství druhých proto, že jí samotné vztahy nevyšly.

Situaci jsme nezvládli

Chladně jsem se s Irenou rozloučila a rychle jsem spěchala domů. V hlavě, stále ještě pod vlivem vypitého alkoholu, mi to šrotovalo a nevěděla jsem, co mám Michalovi říct. Dospěla jsem k závěru, že nejlepší bude pravda, kterou mi případně Irena dosvědčí.

Když jsem to ale manželovi řekla, viděla jsem, že mi ani trochu nevěří. Tvrdil, že se jen vymlouvám, protože jsem zjistila, že jsem omylem vytočila jeho číslo a tím prozradila svoji nevěru. Na slova o tom, že Irena mi vše dosvědčí, reagoval posměšně.

Prý je jasné, že si kamarádky vždy pomohou falešným alibi. Hádka nakonec vyústila v prásknutí dveřmi a slovy o rozvodu. Nedokázali jsme tentokrát své emoce uhlídat. Já byla uražená, že mi Michal nevěří, on si myslel, že někoho mám. Skončilo to rozvodem.

I dnes, po deseti letech, je mi líto, jak to všechno hloupě dopadlo. Hlavní vinu dávám samozřejmě Ireně, se kterou jsem se přestala stýkat. Podíl na tom ale má i Michalovo chování, a také moje uraženost. Dnes už je ale na nápravu pozdě.

Jitka S. (58), Praha