Svoji nejlepší kamarádku jsem měla ráda jako vlastní sestru a udělal bych pro ni cokoli na světě. Ale jen do chvíle, kdy mi začala svádět šťastně ženatého syna!

Vždycky jsem se ráda kamarádila s mladšími lidmi, než jsem byla já. Moje vrstevnice mluvily jen o nemocech, nebo o tom, jak mají malý důchod, případně o dětech a jejich problémech. Mladší ženské mi přišly optimističtější a také zábavnější.

Ještě je nic nebolelo a víc se smály. Vždycky mi přišlo, že s nimi omládnu! Když jsem ještě chodila do zaměstnání, měla jsem skvělou, o deset let mladší kolegyni. Postupně jsme se skamarádily a já ji měla moc ráda.

I po mém odchodu do důchodu naše přátelství nezaniklo. Chodily jsme spolu dvakrát týdně cvičit a potom na něco dobrého do místní hospůdky.

Kamarádka byla jiná, než jsem myslela

Potom se ale stalo něco, co bych nečekala ani ve snu. Zalíbil se jí můj syn a chtěla ho dostat stůj co stůj. Můj Adam byl už asi deset let šťastně ženatý a měl dvě malé děti, které nade vše miloval.

Ale jeho manželství asi procházelo nějakou krizí, či jak tomu teď ti mladí říkají a dával najevo, že by proti nějakému vztahu nic neměl. Moje kamarádka Zina se svými úmysly netajila. Nenapadlo ji, že bych mohla být proti! Já ale nechtěla napomáhat krachu manželství rodičů svých vnoučat.

Naopak. Po marných domluvách, které Zina nechtěla vůbec slyšet, jsem se rozhodla jednat. Najednou už mi moje kamarádka, dá se říct, že už bývalá, nepřipadla zábavná ani veselá. Najednou jako bych ji viděla v úplně jiném světle. Sobeckou a bezohlednou.

Vymyslela jsem lest

„Vidíš, vždycky jsem ti to říkal, že to není žádná dobračka. Vždycky tě jen využívala, ale ty jsi to nechtěla vidět!“ vyčetl mi můj manžel a já musela nechtíc přiznat, že má pravdu.

Jen jsem si prostě hrála na mladší a odmítala vidět skutečnost. Že za ní vždycky platím večeře a žehlím průšvihy, kterých neměla málo. Syn byl jako očarovaný a začal mluvit o tom, že se od rodiny odstěhuje.

„Musíš ji nějak očernit! Pomluvit, zničit!“ řekl manžel, čímž mě doslova šokoval. On, takový mírný a slušný chlap. Co to po mě chce? Abych si něco vymyslela? „No to přesně chci!“ potvrdil mi a dodal: „Teď se ukaž, co dokážeš!“ Usmyslela jsem si, že mu tedy ukážu.

A falešné Zině taky! Poradila jsem se jinou kamarádkou, tentokrát stejně starou. Neříkala nic a mlčky sedla k internetu, který já až tak neovládám. Během chvilky něco vyhledala, otočila se ke mně a řekla:

„Zaregistrujeme Zinu na stránky holek, co poskytují sex za peníze. Vložíme tam její fotku a ty to potom ukážeš synovi. Uděláme z ní prostitutku, to ho snad vyléčí!“

Synovi jsem ji zošklivila

Vůbec jsem nechápala jak, ale povedlo se jí to během několika minut. Hned jak jsem jí dodala fotku Ziny. To nebyl problém, měla jsem jich doma dost. „To jsem netušila, že takhle ovládáš počítač!“ divila jsem se a ona mi, trochu ironicky odvětila: „To víš, to jsme my starší.

Byla jsem na kurzu a moc se mi to zalíbilo!“ Byla ale hodná a naučila mě, jak s počítačem zacházet, abych se před synem neztrapnila. Hned, jak se jí to povedlo, jsem se vypravila za synem. Do práce, pro jistotu, aby nás jeho žena neslyšela.

Na jeho počítači jsem zadala adresu a ukázala mu Zinu. Zíral jako uhranutý. „A za tuhle chceš vyměnit svoji krásnou ženu? A děti vídat každý druhý víkend?“ zeptala jsem se ho a on jen mlčel. Za týden mi přišel říct, že Zinu pustil k vodě.

Jeho žena mu naštěstí odpustila. Nevím, jak se to moje bývalá kamarádka dozvěděla, ale přišla mi udělat velkou scénu. Nadávky, které se jí řinuly z úst, mi nevadily. Byla jsem spokojená a výčitky svědomí mě netrápily.

Pomsta a intriky někdy mohou být opravdu sladké!

Olga S. (62), Plzeň