Můj děda byl skvělý člověk, který se celý život snažil, šetřil a pracoval i v důchodu, aby zabezpečil rodinu, své děti i vnuky. Vděku se ale za to nedočkal.

Dědeček přišel do Prahy z moravské metropole krátce po válce. Potkal mou babičku a zamiloval se. Byl to člověk velmi šikovný, který se ve světě neztratí, tak dokázal získat na pražském Smíchově byt, nebo spíše ruinu, ze které vybudoval obyvatelný prostor.

Měl zlaté ruce, nesmírnou vůli a pracovitost. V bytečku na nábřeží s babičkou vychovali šest dětí. Já jsem jejich vnuk, nebo spíš nejmladší dítě. Vychovali mě totiž také, matka mě rovnou z porodnice u nich odložila.

Prý si pro mě přijde, až si udělá ve svém životě pořádek. To se ale nikdy nestalo. U babičky a dědečka jsem už zůstal.

Co vás čeká!

Bylo mi osmnáct, když babička zemřela. Děda chvíli babiččinu smrt zapíjel jako správný Moravák, a pak jsem jednou přišel domů z práce, a stál v kuchyni, v ruce kuchařku a na sobě zástěru. Táta, jak jsem dědečkovi říkal, mě hodně naučil.

Žili jsme spolu sami dalších třináct let a zvládli všechno. Byt, který vybudoval, mi před svou smrtí přenechal se slovy: „Zasloužíš si ho.

Vůbec ti to ale nezávidím, kdoví, co vás mladé tady čeká….“ To byla jeho slova vždy, když dorazila další obsílka z mětského úřadu se zvýšením nájmu. Dědeček mě opustil před osmi lety. Jednou mi sousedka oznámila, že nám naše byty nabídnou k odkoupení.

Vydřiduši

Se svým platem zaměstnance ve zdravotnictví jsem si nedělal velké naděje o tom, jakou hypotéku dostanu. Známí a kolegové mě ale uklidňovali, že ceny za tyto byty nejsou tržní a že mi jistě zohlední to, co dědeček vybudoval.

Dozvídal jsem se, za kolik lidé své byty už odkoupili – v Podskalí, na Královských Vinohradech. Takovou hypotéku bych zvládl, říkal jsem si. Budu ji sice splácet třicet let, ale děda bude tam nahoře šťastný, že byt, na kterém se nadřel, je náš. A pak to přišlo!

Městskému úřadu se zachtělo více jak 4 milionů – za byt, do kterého nedal 70 let ani korunu, jen zvyšoval nájem, který jsme dlouhá desetiletí platili. Ještěže se toho dědeček nedožil!

Pavel (43), Smíchov