Máme pro vás skvělý návod, jak jednoduše zastavit rozjetou hádku. Stačí jen místo touhy po vítězství přiznat, že vás ten druhý bolestivě ranil. 

Váš partner vás dokonale zná, ví o vašich silných i slabých stránkách. Oba víte, co má ten druhý rád, i to, kde má takřečenou Achillovu patu.

Ve chvíli, kdy váš protějšek zaútočí na vaše nejzranitelnější místo, cítíte se zrazeně a bolí vás to. Máte chuť vrátit mu úder a na oplátku píchnout do jeho slabého místa.

Ukázat zranitelnost není ostuda!

Osobní pýcha a hrdost vám nedovolí přiznat, jak moc vás ranil, a začnete se chovat stejně jako on. Ale jde to i jinak! Zkuste se zastavit a potlačte v sobě touhu oplatit úder. Nekřičte a nenadávejte.

Jen mu v klidu řekněte jednu kouzelnou větu: „Au, tohle mě vážně bolelo.“ Dáte mu tak najevo, že to přehnal, že vás opravdu ranil a že odmítáte v téhle bolestivé hádce bezostyšným stylem pokračovat.

Váš protějšek si nejspíš uvědomí, co řekl nebo udělal, zklidní se a nebude mít dál potřebu vám ubližovat. Vytvoříte tak příhodnější atmosféru pro konstruktivní diskusi, která by mohla vést ke kompromisu, a tedy uspokojivému řešení pro oba.

Zlost je převlečený smutek

Vztekem se bráníte nepříjemným pocitům, jako je strach či smutek. Zlost vám brání uvědomit si, co vás rozesmutňuje nebo čeho se bojíte. Je třeba zastavit se a zjistit, co vás tak naštvalo, a až potom reagovat.

Slova vyřčená v afektu mohou napáchat hodně škody. Když kňouráte, pláčete, škemráte, děláte ze sebe oběť. Možná partnera přimějete k nějaké změně, ale ne proto, že by chtěl, ale proto, že k tomu byl donucen. A to nikdy nevydrží dlouhodobě.