Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou.
Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což nás uklidnilo. Když pak naši dceru požádal o ruku, říkali jsme si, že vše tak, jak má být. Vzali se a Jitka otěhotněla. Narodil se jim syn Jonáš, a my byli s manželem šťastní prarodiče.
Sedět doma?
Jenže když byly vnukovi tři roky, rozhodla se dcera dát ho do školky a vrátit se do zaměstnání. Jako vysokoškolačka měla svou práci ráda. V tu chvíli přišla v jejím vztahu krize. Ota si nepřál, aby se do práce vracela tak brzy.
Dokáže prý sám uživit rodinu, a tak bude Jitka sedět doma, jako seděla jeho předešlá manželka. Znali jsme naši dceru. Tohle nedopadne dobře! A taky nedopadlo. Po první velké hádce Jitka sbalila sebe i syna a odstěhovala se. Nikomu neřekla, kam.
Ani nám, rodičům. Ota seděl u nás doma a tvářil se, že skočí z mostu. I kdybychom chtěli, nemohli jsme mu nic říct. Byli jsme na tom stejně. V šoku a bez informací. V práci, kam se dcera chtěla vrátit, nevěděli nic.
Až po týdnu děsného vypětí se objevila u našich dveří moje sestra Vilma. Řekla nám, že Jitka s Jonášem teď bydlí u ní.
Přišla vyjednávat
Dcera si nemohla vybrat lepší zastání. Moje sestra si dělala vždycky co chtěla. Jitka ji měla od dětství jako vzor. Vilma přišla vyjednat s Otou nejen příměří, ale také podmínky. Smlouvat a vyjednávat, v tom byla moje sestra vždycky dobrá.
Dodnes nevíme, jak to s Otou skoulela, ale Jitce nakonec dovolil, aby nastoupila do práce a Jonášek do školky. Vilma dokonce tehdy přivezla i něco jako písemnou dohodu, kterou Ota ochotně podepsal. Pak sedli do auta a jeli za Jitkou a vnukem.
Za dvě hodinky už byla rodinka zase pohromadě. Od té doby je klid, Jonáš už je dospělý kluk a dcera v zaměstnání povýšila. Má dokonce vyšší plat než Ota. A ten to nese statečně. Na můj vkus to byl tehdy hodně riskantní čin, ale očividně účinný.
Zdena (69), Děčín
Jitka mi přijde jako holka se srdcem na správném místě. Nebylo určitě jednoduché odejít, ale prošla si tím a nakonec to stálo za to!
Jitka je opravdu silná žena! Tady se ukazuje, jak důležité je mít podporu blízkých. Pomohl jí nakonec i Ota. Jsou to oba stateční lidé.