Od malička jsem zvyklá na psi. Když přišly na svět moje děti, začala jsem si postupně zvykat i na jiná zvířátka. To se dá pochopit. Co jsem ale vůbec nepochopila, jak to, že se sama mezi sebou nesežrala.

Už jsme doma měli krásného pejska, když se synek Péťa vyprosil kočičku. Pětitýdenní malinkatý uzlíček jsme postavili na zem, aby se s ní mohl náš pes Baryk seznámit.

Když se k ní ale přiblížil, z malého koťátka byla rázem obrovská naježená koule, která ze sebe vydávala neskutečně silné syčivé zvuky.

Tím to ale skončilo. Minda si řekla svoje a od té chvíle byli s Barykem nerozlučná dvojka. Pak ale dcera Evička přinesla domů dva kanárky od sousedů. Kočičku to zjevně rozrušilo.

Když ale zjistila, že jsou ptáčci poletující bytem jak torpéda, pod naší ochranou, přestala si jich všímat.

Přinesla nám křečka

Pak měl syn narozeniny a přišli kamarády na oslavu. Když dostal malou dírkovanou krabici, zatrnulo mi. Další zvíře byl džungarský křečík, který vypadal jak větší myška. To bude něco pro Mindu.

Nejprve sní křečka, pak odchytí kanárky. Mindu zakousne Baryk obranář. Zatmělo se mi před očima. „Dáme mu jméno Pepa.“ Oznámily moje děti a vložily křečka do akvária.

Čekal na nás v pozoru

Kupodivu náš zvěřinec přežíval v klidu. Až jednoho dne Pepa z akvária zmizel. Byl to šok. První co mě napadlo, že ho Minda vytáhla ven a zakousla. Udělalo se mi úplně špatně. Děti se daly do zoufalého hledání.

Zapojila se i zvířata. Najednou ke mně Minda přiběhla a nutila mě, abych šla za ní. Dovedla mě až ke skříni. U zdi tam stál naprosto vyjukaný Pepa a čekal, až se ho někdo ujme. Minda ho nejenže nesežrala, ale dokonce ho našla a zachránila.

Přijde mi neskutečně krásné, že zvířata dokážou pochopit, že patří do jedné smečky.

Vendula H. (51), Třeboň