Osud si s námi pohrává, kdykoliv se mu zachce. To, co bylo včera, nemusí být dnes. A tak tomu je i s naším zdravím.

Po šedesátce jsme byli s manželem spokojení senioři, kterým zdravíčko stále sloužilo.V naší rodině vládla dlouhověkost, a to v obou rodech. Nikdo netrpěl žádnými závažnými nemocemi, jen vnoučata trápila senná rýma. Oba jsme byli naprosto soběstační.

Já chodila na vrátnici a manžel se držel svého oboru jako výpomoc.Chtěli jsme být ještě něco platní a práce nás bavila. Posledních osm let jsme ale každý začátek roku proleželi. Byla už taková tradice, které jsme říkali novoroční marodění.

O vánočních svátcích jsme nakoupili zásoby léčiv a čajů, aby nám nic nechybělo a mohli jsme si v klidu marodit.Snad je až rouháním, že jsme se na to naše polehávání po tom vánočním martýriu těšili. Tentokrát mě ale viróza potrápila více než jindy.

Nějak jsem se nemohla doléčit. V březnu se už zdálo, že jsem z toho venku, ale z ničeho nic se objevil astmatický záchvat.Musela mě odvézt záchranka. Za týden jsem byla zpět, ale s testy, které říkaly, že jsem alergická na roztoče. „S alergií žijou tisíce lidí a docela spokojeně,“ zhodnotil výsledky můj muž.

Na zdravý vzduch

Rozhodli jsme se, že se odstěhujeme na naši chaloupku po rodičích.Celé léto proběhlo v pořádku, takže pylové období jsem ustála dobře. Blížil se konec prázdnin a rozhodli jsme se, že uděláme rodinnou sešlost, takovou zahradní slavnost.

Přijely dcery s rodinami, přišli i sousedi.Slunce svítilo a zábava nevázla. V tom nejlepším se však stalo něco, co se nedá vymyslet ani v největším dramatu. Smáli jsme se vtipům, zpívali a já najednou vyjekla:

„Bodla mě včela!“ Což se mi stalo v životě mockrát.Po chvíli jsem se ale začala kácet ze židle a ztratila jsem vědomí. Jak jsem se později dozvěděla, nedýchala jsem a srdce se mi zastavilo.

Masáž srdce mi poskytoval zeť a umělého dýchání se ujala starší dcera.Mladší dcera navigovala záchrannou službu. Byl to boj s časem o můj život, který naštěstí dopadl dobře. Ukázal ale, že žádný zdravotní neduh nelze podceňovat.

Nejhorší na tom všem je, že stále ještě po dvou letech netuším, na co všechno jsem alergická.Dnes mám už celý seznam toho, co je pro mě nebezpečné. A ten se stále rozrůstá. Nevěřili byste, jaké podivné věci do něho patří. Například alergie na kabel od žehličky.

Růžena (71), Česká Lípa .