Šla jsem nakoupit do obchodu, kde se to lidmi jen hemžilo. Tomu lumpovi, co se kolem mě točil, bylo na očích vidět, že mě okrade. On ale stejně podezíral mě.

Byl Den blbec. Tramvaj jela jinudy, než běžně, a já potřebovala nakoupit.Přestoupila jsem na autobus a vidím hned proti zastávce Penny. Nakoupím tam. Bohužel tento obchod byl díky tomu, že se nacházel v centru Prahy, zavalen turisty. Bylo před Vánoci, a to se to zloději jen hemží.

Rozhlížela jsem se kolem sebe, držela kabelu, a samozřejmě také košík a snažila se najít to nejnutnější, co bylo potřeba koupit. Sebekriticky musím přiznat, že jsem se motala mezi kupujícími dost zmateně.A tu najednou ho vidím – podivné individuum! Rozhlíží se kolem sebe a vybírá si, koho okrade.

Měl hladové oči!

Menší snědý típek. Začala jsem se přesouvat na opačnou stranu obchodu, co nejdále od něho. Prohlížím si maso v akci – a tu? Zvoní mi mobil. V nejhorší chvilku V jedné ruce držím kabelu, aby mě nikdo nešacoval, ve druhé košík.

Jak to vymyslet, abych nedala zlodějovi šanci? I čapla jsem si na bobek, zasedla tašku jako kvočna vejce a telefonuju – matka! To bude na dlouho! Snažím se hovor rychle ukončit a očima kontroluju okolí. A najednou ho vidím!

Půl hlavy s jedním okem mě pozoruje za regálem. Zvednu se a jdu opačným směrem. Sunu do košíku pár věcí, na které jsem si vzpomněla. Mozek se upnul na toho hajzlíka, který se zase objevil za mými zády. Už mi málem hrábl do tašky.

Couvám ke konzervám, kde jsem narazila na Němce. Něco mi řekl, ale já naštěstí nerozuměla. Koukám, kam ten zloděj zmizel. Proč si vybral právě mě?  Je tu přece tolik cizinců?

Rozhodla jsem se, že to raději vzdám.A šla se postavit do fronty na jedinou kasu, co fungovala. Koukám do svého košíku. Co z toho doma uvařím? Říkám si, když vidím cukr, slanečky, těstoviny, konzervu pro kočku a jar na nádobí?

Přemýšlím, jestli se nemám vrátit a dát si ještě jedno kolečko obchodem… Ne! Je tam pořád!

Smál se i pokladní

Když jsem se konečně dočkala pokladny a zaplatila, najednou – kde se vzal, tu se vzal – típek stál u mě. „Můžete mi ukázat tašku?“ zeptal se. Podívala jsem se na něj naprosto konsternovaná. A pak se začala smát na celé Penny.

To chlapíka rozzuřilo a dotaz zopakoval vztekle ještě jednou. „Vy jste tu security?“ smála jsem se na celý obchod jako šílená.„Já si myslela, že tu kradete!“ To rozesmálo celé okolí, včetně pokladního. Pánovi security to vtipné ale nepřipadalo.

Eva (54), Praha .