Z horoskopu vyčteme možnosti. Jestli je využijeme, je pak na nás.

K astrologii mě přivedla moje kamarádka Marie. Díky ní jsem alespoň trochu porozuměla světu osobních horoskopů a přestala brát vážně různé věštby pro jednotlivá znamení, která jsem četla v novinách a časopisech. Postupně jsem se naučila i rozeznávat dny, které pro mě byly důležité.

Naprosto ideální čas a místo

Byla jsem několik let rozvedená. Měla jsem kamaráda, s nímž jsem udržovala nezávazný vztah, ale přestávalo mě to uspokojovat. Chtěla jsem někoho natrvalo a vedle sebe. Začala jsem proto hledat a doufala, že mi v tom hvězdy pomůžou.

Marie, která byla zkušenější, mi pomáhala najít vhodné dny a vztahy mezi planetami, zejména k mojí Luně a Venuši. Obě jsme se pak shodly na jedné neděli. Marie potvrdila, že takhle ideální den k setkání s někým novým, kdo vejde do mého života, ještě neviděla.

Z jejích výpočtů a předpovědí vycházelo, že svého osudového neznámého bych měla potkat na oblíbeném místě. A tím byla jednoznačně cukrárna nedaleko našeho domu, kam jsem chodívala na kávu a zákusek.

Pochopila jsem to až později

Asi bych v cukrárně proseděla celý den, ale horoskopy dokážou být tak přesné, že stanoví i nejlepší hodinu pro nějakou akci. Když jsem vešla ve dvě odpoledne dovnitř, spatřila jsem hned tři osamělé muže.

Byl to natolik neobvyklý pohled, že mě přesvědčil o mimořádnosti dané chvíle. Můj pohled se postupně střetl s očima každého z nich. Jen jeden měl odvahu vstát, přistoupit ke mně a oslovit mě.

Takto začal můj vztah, který byl ze začátku plný krásných zážitků, později už jen plný utrpení. Rozešli jsme se po půl roce. Shodou okolností jsem se pak v cukrárně potkala s jedním z těch dalších dvou mužů.

Pamatoval si na mě a přiznal se, že jsem se mu líbila, ale nenašel odvahu mě oslovit. A nyní už to napravit nemohl, byl dva měsíce šťastně zadaný. Hvězdy tedy nelhaly, jen já je v onu osudovou chvíli boužel nepochopila!

Eva R. (42), Olomouc