V předmětech z exotických zemí se může ukrývat tajemná neznámá síla.

Už od mládí jsem ráda sbírala umělecké předměty z cizích zemí. V tomhle směru jsem měla štěstí, protože můj bratr Karel pracoval u exportní firmy a vždy mi nějakou drobnost přivezl. Naposledy byl v jedné africké zemi, tentokrát soukromě. Do mé sbírky tak přibyla malá soška hrozivě pomalovaného černošského válečníka.

Vykřikla jsem hrůzou

Ta soška se mi líbila a současně mě i děsila. Dala jsem si jí do poličky v obýváku k ostatním podobným předmětům. Zanedlouho jsem se šla jednou v noci napít. Cestu do kuchyně jsem znala poslepu, navíc byt lehce prosvětlovaly pouliční lampy.

V kuchyni se mě zmocnil nepříjemný pocit, že za mnou někdo stojí. Otočila jsem se a vykřikla hrůzou. Spatřila jsem onoho afrického válečníka, ale teď už ne jako sošku, ale jako živého člověka! Stál uprostřed místnosti a díval se na mě.

Můj křik vzbudil manžela, který za mnou rychle přispěchal, ale než se ocitl v kuchyni, postava válečníka zmizela. Řekla jsem svému muži, co jsem viděla. Uklidňoval mě, že jsem prostě v rozespalosti měla vidiny.

Uvěřila jsem mu, ale měla jsem až do rána neklidné spaní. To jsem ještě netušila, že v následujících týdnech se podobná situace bude opakovat několikrát znovu!

Vyvalil se černý dým

Když se to stalo po páté, zavolala jsem Karlovi. Zeptala jsem se bratra, kde tu figurku dostal nebo koupil. Odpověděl mi, že ji dostal na tržišti od jednoho starého domorodce. Vysvětlila jsem mu, co se děje. Karel slíbil, že druhý den přijede.

Osobně mi pak řekl, že ve figurce je nejspíš zakletá duše nějakého mrtvého a že se jí tedy musím zbavit. Rozdělali jsme oheň na zahradě v krbu a figurku do něj hodili. Vyvalil se neobvyklý hustý černý kouř a já měla dojem, že slyším nějaký hlas.

Popel z figurky raději bratr odvezl pryč. Od té doby je klid. Karlovo vysvětlení je sice děsivé, ale já věřím, že to bylo, jak říkal.

Květa L. (48), Písek