Stará legenda si žádala další oběti. Touží na starých hradbách pohanští bohové stále po smrti nevinných duší?

Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to neprožila spolu s dobrou známou. V blízkosti starých hradeb jednoho lázeňského městečka na severu Čech přímo nad řekou Ohře měla moje kamarádka kosmetický salón.

Chodívala jsem k ní nejen na údržbu svého zevnějšku, ale často jen tak na kus řeči. Za léta, co jsme se znaly, se z nás staly kamarádky. Na ten den, kdy jsem zavítala opět na kus řeči, nikdy nezapomenu. Táňa mě přivítala nešťastná a zdrcená.

Byla se projít se svým psem na hradbách – až ke staré věži, a on se najednou z neznámého důvodu rozběhl a skočil…

Místo přitahovalo neštěstí

V náručí jej donesla k nejbližšímu veterináři. Ten ale hned věděl, která uhodila. Znal přesně místo, ze kterého se pes vrhnul. Těch pejsků, kteří z neznámého důvodu spáchali sebevraždu na stejném místě, měl už za svou praxi prý několik.

A jeho předchůdce jej na tuto skutečnost také upozornil. Tehdy tomu nevěřil, ale teď už ví, že to je pravda. Důvod ovšem nezná. Začaly jsme s kamarádkou pátrat po historii místa a dozvěděly se zajímavou souvislost.

Přesně v místě, kde čtyřnozí miláčkové páchali své psí sebevraždy, se v dobách pohanských shazovali živí kozlíci .

– jako oběť bohům. V hlavě se nám usadila myšlenka: Co když se něco takového může stát i lidem? Co když jsou na nejstarším místě našeho městečka duchové, kteří touží po oběti?

Vycítili můj strach a zaútočili?

Oblíbené místo mých procházek najednou potemnělo. Nahánělo mi hrůzu a já se mu začala vyhýbat. Známí se mi smáli a já sama se přesvědčovala, že to je všechno jen psychika a sugesce.

Vždyť se mi v těch místech nikdy nic zlého nestalo, ba dokonce jsem si zde dávala různé schůzky a milostná dostaveníčka. A tak jsem se po čase nechala přesvědčit a na hradby zase vyrazila. Byl příjemný podvečer.

Postávala jsem tu s dětmi a manželem a najednou se to stalo – slepou skvrnou jsem spatřila temný stín u věže. Vznesl se a přistál kdesi za mými zády. Srdce se mi zachvělo. Naprosto zřetelně jsem uslyšela temný hlas, který mi poručil:

„Skoč!“ Zatmělo se mi před očima. Kdyby mě manžel a děti nechytili, skončila jsem pod hradbami tak, jako pes mé nejlepší kamarádky.

Dana (46), Kadaň.