Dobré skutky za nás občas splní nadpřirozené síly.

Něco podobného asi zažili mnozí z vás: takzvané řetězové psaní nebo v dnešní době mail. Když ho pošlete dál, splní se vám nějaké přání, když ne, čeká vás nějaká katastrofa.

Vzpomněla jsem si na to, když mi poštou přišla obálka bez zpáteční adresy.

Chtěla jsem ji vyhodit do koše

Uvnitř obálky se skrývala další, prázdná obálka a malý lísteček. Na něm mi někdo anonymní napsal vzkaz. To, že se týká mě, bylo jasné jednak z adresy, jednak z oslovení.

Ve vzkazu bylo uvedeno, že do obálky uvnitř mám napsat nějaké své přání, které se mi zatím v životě nesplnilo – pouze jedno jediné. Stačí když se podepíšu křestním jménem, obálku zalepím, napíšu na ní „Nebe“ a vhodím jí do normální poštovní schránky.

Už jsem chtěla všechno vyhodit do koše jako něčí nejapný žert. Pak jsem se zamyslela a v duchu si zahrála hru, že by to mohla být pravda. Co bych si asi tak přála? Byla jsem rozvedená, ale měla jsem přítele. Dcera studovala na vytoužené škole v zahraničí.

Zdraví mě v mých padesáti letech ještě nijak zvlášť netrápilo. Pak jsem na to přišla. V práci jsem měla mladou kolegyni Elišku, která bojovala s těžkou nemocí. O jejích vyhlídkách se říkalo, že se dají počítat už jen v řádu měsíců.

Napsala jsem tedy na papír své přání: ať se Eliška ihned uzdraví. Podle instrukcí jsem obálku s patřičným nápisem vhodila do schránky.

Stal se zázrak!

Nikomu jsem o té příhodě neřekla a skoro jsem na ni zapomněla. Jenže za dva týdny se stalo přesně to, co jsem si přála. Eliška se skutečně uzdravila! Stalo se to skoro ze dne na den.

Ráno se prostě probudila, cítila se neuvěřitelně lépe a po podrobném lékařském vyšetření se zjistilo, že nemoc je v podstatě pryč. Doktoři si to nedokázali vysvětlit a mluvili o zázraku. Já vím ale svoje. Ta kouzelná obálka opravdu fungovala, nebyl to žert.

A jsem ráda, že jsem tam nenapsala nic sobeckého, protože bych toho pak určitě spíše litovala!

Simona B. (52), Louny