Tajemná anonymní obálka v sobě skrývala opravdové kouzlo.

Můj příběh se stal už před mnoha lety, je pro mě ale stále důkazem toho, že nadpřirozené síly opravdu existují. Všechno to začalo, když mi přišla poštou zvláštní obálka – tehdy se ještě psaly dopisy ručně, ne jako dnes po internetu.

Nebyla na ní zpáteční adresa. Otevřela jsem ji a uvnitř jsem našla další obálku, tentokrát prázdnou. V ní se skrýval záhadný vzkaz.

Věděla jsem, co si přát

Ten vzkaz byl určen přímo mě, jak bylo patrné z oslovení. Působilo to jako nějaký pověstný řetězový dopis, který se má poslat dál, tady šlo ale o něco jiného. Měla jsem napsat nějaké přání, po jehož splnění toužím a vložit ho do oné prázdné obálky.

Na tu potom stačilo napsat slovo „Andělé“ – zalepenou jsem ji pak měla vhodit do běžné poštovní schránky. Považovala jsem to za něčí žert, ale nějaký vnitřní hlas mi říkal, ať na tu hru přistoupím. Chvíli jsem přemýšlela, co bych si asi tak mohla přát. Nemusela jsem přemýšlet dlouho.

Mně samotné nic nechybělo, ani mým blízkým. Jedna bývalá kolegyně v práci ale bojovala s těžkou a zákeřnou nemocí. Bála jsem se o ni, byla výrazně mladší. Jmenovala se Veronika a měla malé dítě, se kterým byla sama.

Lékaři jí nedávali příliš šancí, zaslechla jsem i něco o tom, že zbývá maximálně půl roku.

Stal se skutečný zázrak

Do obálky jsem proto vložila přání, aby se Veronika uzdravila a ještě dlouho žila. Podle pokynů jsem pak dopis hodila do schránky. Málem jsem na tu příhodu zapomněla.

Vybavila jsem si ji po třech týdnech, když jsem se dozvěděla, že stav Veroniky se jako zázrakem začal rychle zlepšovat.

Bylo to až neuvěřitelné, ale do dvou měsíců svoji nemoc definitivně porazila. Ani lékaři si to neuměli vysvětlit. Já dodnes věřím na tu zázračnou obálku, tím spíš, že Veronika je i po letech živá, zdravá a šťastná.

To moje přání se nejspíš skutečně dostalo tam, kam jsem ho poslala: tedy k andělům!

Jitka B. (56), Přerov