Stává se, že jsme přesvědčeni o správnosti nějakého životního kroku. Pak přijde nečekaná změna a až po letech vidíme, že byla vlastně k lepšímu!

Rozvedla jsem se po deseti letech manželství. Proběhlo to přátelsky. Prostě jsme si přestali rozumět. S dětmi se můj muž dál stýkal. Nijak jsme netrpěli. Já jsem si časem začala hledat nového partnera. Podařilo se mi to po dvou letech přes inzerát.

Zrovna jsem si zkoušela svatební šaty!

Zbyněk byl stejně jako já rozvedený. Působil klidně a vyrovnaně. Rozuměl si i s mými dětmi, kterého ho přijaly jako „strejdu“. Nežil u nás, ale stýkali jsme se často a jeho návštěvy byly pravidelné. Dospěli jsme až do bodu, kdy jsme začali uvažovat o svatbě.

Nijak jsme se do ní nehrnuli, plánovali jsme ji postupně a průběžně. Jednoho dne ale tyto plány dostaly konkrétní obrysy. Domluvili jsme si termín a místo a dohodli se i na tom, že půjde o malý, skromný obřad, jen za účasti svědků a našich nejbližších.

Nechala jsem si pro tu příležitost ušít speciální šaty. Večer před svatbou jsem si je zrovna zkoušela u zrcadla, když zazvonil telefon. Volal Zbyněk. Rozhovor byl krátký a šokující. Sdělil mi, že se omlouvá, ale svatbu si rozmyslel. Prý mi to vysvětlí později. Už se ale neozval!

Setkali jsme se až po letech a náhodou!

Cítila jsem se podvedená a zklamaná. Dětem jsem nečekaný Zbyňkův krok vysvětlila tak, že musel odjet nadlouho do ciziny. Vzpamatovávala jsem se z té změny skoro rok, až potom jsem znovu našla muže, se kterým bych chtěla být.

S tím jsem dodnes, jen myšlenky na svatbu jsem raději zavrhla. Mělo to všechno ještě dohru. Loni v létě jsem Zbyňka náhodně potkala v Praze, když jsem tam byla pracovně. Nejprve se tvářil, že mě nevidí, ale na mé oslovení pak reagoval. Vyříkali jsme si to.

Přiznal, že v době, kdy jsme plánovali svatbu, se zamiloval do výrazně mladší dívky. Tu si potom také vzal. Vztah ale po půl roce skončil, takže své zrady nakonec litoval. Já jsem mu odpustila, protože osud ho potrestal za mě. Jsem dnes celkem šťastná a spokojená, což bych se Zbyňkem bývala nemusela být!

Eliška J. (47), Ústí nad Labem