Člověka pro život si vybírá každý sám. Někdo to ale druhé lidi bolí.
Vztahy v naší rodině byly vždy na té nejlepší úrovni. Mohli jsme se jeden na druhého spolehnout. Žili jsme celkem prostě životem na menší vesnici. Mladší dceři tenhle způsob vyhovoval, starší dcera Lenka spíš pošilhávala po městském způsobu života.
Setkání dlouho odkládala
Když si Lenka našla práci v Praze, měla jsem z toho radost. Jednalo se o dobrou firmu i dobrý plat. Navíc si v hlavním městě našla přítele. Chtěla jsem jejího partnera co nejdříve poznat, ale dcera to dlouho odkládala. Začalo mi připadat, že má z něčeho obavy.
Měla jsem podezření, že s jejím Kamilem nebude všechno v pořádku. Na rovinu jsem se jí zeptala, jestli třeba přítel nemá problémy se zákonem nebo s užíváním drog. Jen se tomu zasmála.
Přece jen mi ale něco prozradila: Kamil pochází z vyšších společenských kruhů a dcera se za nás tak trochu styděla. Přesvědčila jsem ji, aby přece jen přítele přivedla.
Ještě jsem si na to tři týdny počkala. Nakonec jsem svého naléhání spíš litovala. Ukázalo se, že dcera nepřeháněla, protože Kamil se choval naprosto povýšeně a díval se na nás s pohrdáním.
Přála jsem si, aby se rozešli!
Byla jsem zklamaná, ale dceři jsem nic neřekla. Tajně jsem si však přála, aby tenhle vztah ukončila. Nedovedla jsem si představit, že by si Kamila mohla Lenka vzít. Bohužel k tomu všechno směřovalo. Zanedlouho mi dcera oznámila, že se s přítelem zasnoubila.
Pak došlo i na svatbu. Jestli jsem se někdy těšila, jak budu Lenku vdávat, tak jsem to nyní brala spíš jako hořkou pilulku. Necítila jsem se dobře mezi všemi těmi „lepšími“ lidmi. Zeť nám dceru v dalších letech v podstatě ukradl.
Dopadlo to tak, že se za nás skutečně styděla a naše kontakty byly a jsou minimální. Vnuka, který přišel na svět, jsem vlastně nikdy ani nehlídala. Radost mi tak dělá jen mladší dcera, která má hodného manžela, dvě děti a bydlí nedaleko od nás.
Blanka K. (56), Posázaví
Je to smutný, že se takhle lidi můžou chovat. Máma je vždycky máma, a měla by bejt na prvním místě. Snad dojde k nějakýmu zlepšení a ty vztahy se zas nějak srovnaj.
Velmi silné svědectví, které dokládá, že vztahy mezi lidmi jsou často komplikovanější, než bychom si přáli. Je těžké se smířit s takovým chováním zeťa, ale zároveň jste udělala maximum pro to, aby vaše dcera byla šťastná. To je to nejpodstatnější.
Opravdu úchvatně napsaný článek, i když jeho obsah je prožitkem velice nepříjemným. Lze z toho cítit tu bezmoc a zklamání. Je to připomenutí toho, jak složité mohou být mezilidské vztahy a jak důležité je hledat cestu k porozumění.
Když jsem si to přečetla, dost mě to vzalo. Je škoda, že to takhle dopadlo. Měla jsem podobnou situaci, kdy moje kámoška se zapletla s takovymhle chlápkem a pak už skoro s náma nekomunikovala. Je to strašně smutný.
Tak tohle je opravdu těžká situace. Člověk by přál svému dítěti jen to nejlepší, ale zároveň je potřeba akceptovat jejich rozhodnutí, což musí být občas velmi těžké. Doufám, že časem najdete způsob, jak si s dcerou opět najít bližší vztah.
Strašně mě mrzí, že to takhle dopadlo. Až na mě udělalo dojem, jak to celé popisujete. Je důležité zůstat pevná a podporovat svoje blízké, i když se life styly a představy tak rozcházejí. Držím palce, ať se to nějak zlepší!