Nejprve jsem se cítila trochu dotčená, potom mě všechno ale pobavilo.

Moje dcera Aneta měla kamarádku jménem Petra. Jejich přátelství trvalo už od základní školy. Zatímco Petra byla vždy trochu zakřiknutá a nerozhodná, Aneta patřila k temperamentním a podnikavým dívkám. Na jejich vztahu se nezměnilo nic ani v dospělosti.

Kdykoliv měly nějaký problém, byly tady jedna pro druhou, aby se navzájem svěřily nebo si pomohly. Držely při sobě a dovedly chránit tajemství. O tom, jak dcera pomohla Petře zbavit se nechtěného ctitele, jsem se tak dozvěděla až dodatečně. Sama jsem přitom byla součástí té jejich hry.

Byla to překvapivá informace

Jednoho dne mi během rozhovoru o své kamarádce dcera řekla nečekanou věc. Prohlásila, že tichá Petra snad konečně vedle svého manžela ožije. Musela jsem se posadit, protože to byla naprosto šokující informace. Nechápala jsem, jakého manžela má Aneta na mysli.

Zeptala jsem se, jestli se její nejlepší kamarádka bude vdávat. Odpověď mě přikovala do křesla ještě víc. Aneta mi řekla, že Petra už se vdala. Nevěděla jsem, co na to mám říct. Pak jsem se zeptala, proč mi to zůstalo utajeno. Bývala bych se samozřejmě na tu svatbu ráda šla podívat.

Dcera se vymlouvala, že její kamarádka tam chtěla mít jen pár známých svého věku. Pořád jsem tomu nechtěla věřit a čekala jsem, kdy mi Aneta řekne, že se jedná o nějaký vtip. Přesvědčily mě až fotografie, které mi ukázala.

Skutečně tam byla Petra ve svatebních šatech s bílým závojem a po jejím boku zhruba mladý muž zhruba stejného věku. Usmívali se na sebe a jejich manželský polibek vypadal opravdu upřímně a vášnivě. Skoro jsem Petru nepoznávala.

Popřála jsem jí hodně štěstí

Mohla jsem se cítit dotčená nebo i uražená, že mě obě dívky takhle obešly. Rozhodla jsem se ale, že budu celou situaci respektovat, ostatně byla to přece Petřina osobní věc. Čekala jsem, že při nějaké další návštěvě u nás přivede i svého manžela.

Delší čas jsem ji ale neviděla, a když potom přišla, příliš se nechtěla o svém manželství bavit. Současně ovšem ani nic nepopřela, takže jsem všechno už brala jako hotovou věc. Popřála jsem Petře tedy dodatečně hodně štěstí.

Tvářila se na to dost rozpačitě a neušlo mi v tu chvíli, jak zvláštně se podívala moje dcera Aneta. Nevzbudilo to však ve mně žádné podezření. Ještě asi dva měsíce jsem všechno brala jako realitu. Až potom, jsem se dozvěděla, jak to ve skutečnosti bylo.

Vymyslela dokonalý plán!

Svatba, o které jsem už neměla pochybnosti, se nekonala, i když z ní byly pořízené fotky. Nebo vlastně konala – ale jen naoko.

Celé to bylo nastraženo na jednoho neodbytného a nepříjemného postaršího ctitele, který si myslel, že si Petru „koupí“ za své bohatství.

Nechtěl si to nechat normálně vymluvit. Aneta proto přišla s nápadem, kdy za pomoci dalších kamarádek a kamarádů navlékli všechno tak, že uzavření manželství Petry s jiným mužem působilo věrohodně, od začátku do konce.

Kromě fotek nechali vyrobit i svatební oznámení a všechny materiály pak zaslali neodbytnému nápadníkovi. Zeptala jsem se, proč do této lsti nezapojila dcera i mě? Odpověď byla jednoduchá: oním postarším ctitelem byl jeden z mých dřívějších kolegů v práci.

Sice jsem se s ním už nestýkala, ale obě dívky nechtěly nic ponechávat náhodě. Nakonec jsem se vlastně tím úspěšně uskutečněným plánem pobavila.

Jak mi později Aneta prozradila, onen ctitel si ještě dlouho myslel, že je Petra skutečně vdaná. A největší bonbónek prozradím na závěr: zhruba po roce dceřina kamarádka skutečně řekla své „ano“ – právě tomu svému fiktivnímu ženichovi!

Dana B. (59), Brno