Život mě postavil do zajímavé situace, ale dopadla dobře.
Svatba mého syna byla velkolepá a já jsem si ji užila. Synovi jsem řekla, že se těším na roli babičky a že se snad brzy dočkám. Netušila jsem, co mě už brzy čeká. Deset dnů po svatbě jsem se na prohlídce dozvěděla, že jsem těhotná. V pětačtyřiceti letech to byl docela šok.
Manžel mě podpořil
Kromě syna, který se ženil, jsem měla ještě mladší dceru. Tenkrát jsme si ještě přáli dalšího potomka, ale z různých důvodů to nevyšlo. Nyní ve věku, kdy už je těhotenství rizikové, mi lékaři další porod nedoporučovali.
Mojí první myšlenkou také bylo, že podstoupím interrupci. Pak jsem si to ale rozmyslela, tím spíš, když jsem zjistila, že manžel mi vyjadřuje podporu. Přesvědčila jsem se, že jsem si kdysi vybrala opravdu skvělého partnera, který bude vždy stát při mně.
Ptala jsem se ho, jak se bude cítit, až se ho lidé budou ptát, zda vozí v kočárku vnouče – a přitom půjde o naše třetí dítě. Nic si z té představy nedělal, dokonce se jí pobaveně zasmál. Věděla jsem, že když budeme na pozdní rodičovství dva, tak to zvládneme.
K sázce nakonec nedošlo
Zatímco manžel přijal moje rozhodnutí s klidem, dočkala jsem se od různých lidí odlišných reakcí. Dcera prohlásila, že s tím nesouhlasí, ale respektuje to.
Syn a snacha mi docela fandili, tím spíš, když sami byli rovněž v očekávání a termín jejich porodu se překrýval s tím mým.
Kolegyně v práci si myslely, že jsem se zbláznila. Moje matka, která tehdy ještě žila, se mi snažila všechno ještě vymluvit. Já už ale věděla, co chci.
Se snachou jsme se pak pravidelně scházely a probíraly očekávané radostné události. Málem jsme se i vsadily, která z nás bude rodit první. Dopadlo to nakonec těsně. Obě jsme přivedly na svět holčičky a ve stejný den.
Moje dcerka se narodila v devět hodin ráno, vnučka pak v pravé poledne. Dnes už jsou obě středoškolačkami a do stejné třídy gymnázia tak chodí teta s neteří!
Lenka S. (64), Písek