Tam, kde nepomohou normální léčebné metody, musí přijít ke slovu ty nadpřirozené!

Můj bratranec Luboš od nás bydlel daleko. Docela jsem toho litovala. V dětství žily naše rodiny vedle sebe a já v něm měla kamaráda. Když se pak oženil, přestěhoval se za svojí ženou do Beskyd.

S manželem a dětmi jsme k nim jezdívali třikrát za rok na víkend a občas na týdenní zimní nebo letní pobyt. Luboš se dost zajímal o věci mezi nebem a zemí a uměl poutavě vyprávět. Při jedné z našich návštěv pro nás přichystal překvapení. Seznámil nás s člověkem, který se zabýval šamanismem.

Na sošku jsem skoro zapomněla

Martin byl sice Čech, ale moc tady nepobýval, toulal se po světě. Dostal se i na místa, kam zatím moc civilizace nedorazila. Během rozhovorů nějak přišla řeč na to, že mívám strach a starosti o své blízké i o sebe.

Martin se mě zeptal, jestli chci talisman, který mě ochrání. Nebránila jsem se té nabídce, protože jsem věřila, že před sebou mám opravdového šamana, který věcem rozumí. A tak jsem dostala malou dřevěnou sošku, kterou Martin nabil kladnou energií.

Uložila jsem si jí do šuplíku v nočním stolku a jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Skoro jsem zapomněla, že ten talisman mám. V mém životě se nedělo nic dramatického. Život šel dál tak, jako doposud.

Jen občas, když se mě zase zmocnily moje obvyklé obavy, říkala jsem si, že mám něco, co mě případně ochrání. Uklidnila jsem se a na talisman jsem pak už zase nemyslela.

Začala jsem ztrácet nervy

Před dvěma lety jsem začala mít zdravotní problémy. Do té doby jsem nebyla skoro vůbec nemocná. Aniž bych tušila, kde jsem k ní přišla, trápila mě nepříjemná kožní nemoc. Byla navíc doprovázena horečkami.

Brala jsem léky, které mi doktoři předepsali, ale ty zabíraly vždy jen na chvilku. Vyrážka byla velmi úporná a nepříjemná. Začala se podepisovat i na mé psychice: chovala jsem se podrážděně, špatně jsem spala, neustále jsem na to onemocnění musela myslet.

Několikrát mi změnili prášky, ale úspěch se nikdy nedostavil. Manžel mi proto poradil, abych se obrátila na nějakého léčitele. Udělala jsem to a místo pilulek nastoupily bylinky a léčivé koupele. Situace se ale bohužel opakovala.

Nemoc vždy krátce ustoupila a pak se vrátila v plné síle. Začínala jsem doopravdy ztrácet nervy. A právě ve chvíli, kdy jsem se hroutila i citově, vzpomněla jsem si na sošku od toho šamana!

Šlo to úžasně rychle!

Zavolala jsem bratranci Lubošovi, jakým způsobem bych s talismanem měla zacházet. Po telefonu mi poradil, abych nosila sošku stále s sebou a co nejčastěji si představovala, jak si z ní beru sílu. Začala jsem s tím okamžitě.

Soška měla takové rozměry, že se mi bez problémů vešla do kabelky. V práci jsem si ji dala na stůl vedle počítače a v každé volné chvíli na ni upřeně hleděla. Nikdo si toho naštěstí nevšiml, ale i kdyby ano, bylo by mi to jedno.

Chtěla jsem se prostě uzdravit a brala jsem to jako jednu z posledních možností. Uplynuly dva dny a bylo nad slunce jasnější, že talisman mi pomáhá! Nepříjemná vyrážka začala ustupovat – pomalu, ale znatelně.

Uklidňovala jsem se, lépe se mi spalo a horečky jsem už vůbec neměla. Každý den mi bylo o něco lépe. Uplynulo deset dnů a nemoc skoro zmizela! Když jsem šla na kontrolu k lékaři, nic jsem mu raději neříkala.

Nechala jsem ho při tom, že mi pomohly předepsané léky. Ty jsem přitom přestala dávno brát, poté, co jsem je vyměnila za bylinky.Po dvou týdnech jsem s radostí zavolala Lubošovi, že jsem úplně zdravá. Talisman teď nosím stále s sebou a věřím, že mě bude chránit dál!

Helena K., (44), Žatec