Stalo se mi to už v mládí, ale dodnes na tu smutnou a tajemnou příhodu vzpomínám.

Jak říká jedna kamarádka, svět, který nás obklopuje, je plný různých znamení. My je ale většinou nedokážeme rozluštit. Já tomu věřím, protože jsem kdysi dávno udělala jednu osobní smutnou zkušenost.

Babička se zlobila

V dětství jsem měla velmi blízko k babičce z máminy strany. Ráda jsem poslouchala její vyprávění, a když jsem měla nějaké to trápení, mohla jsem se jí svěřit. Měla jsem i jednu nepěknou vlastnost: často jsem slídila ve skříních a šuplících a hledala nějaké tajemství.

Jednoho dne se mi to opravdu podařilo. Úplně vzadu v jednom šuplíku jsem našla nádherný prsten. Vypadal jako z nějaké pohádky. Moc se mi líbil a já se rozhodla, že si ho nechám. Zdůvodňovala jsem to tím, že ho stejně nikdo nenosí.

Stal se součástí mých hrátek s fantazií, představovala jsem si třeba i to, jak mi ho v budoucnu nějaký ženich navléká u oltáře na prst. Nakonec jsem neodolala a pochlubila se prstenem babičce.

Ta se tentokrát zatvářila dost rozzlobeně a ptala se, jak se u mě prsten ocitl. Řekla jsem jí to po pravdě. Babička mi přikázala, abych prsten do šuplíku vrátila, protože je velmi důležitý. A prozradila mi také, proč tomu tak je.

Co jsem se dozvěděla

Dozvěděla jsem se, že je to rodinný šperk, který se předává mezi ženami z generace na generaci. Ona sama ho kdysi dostala od své maminky a ta zase od své. Prsten prý zajišťuje ženám lásku a hodného partnera.

Poslední, komu byl předán, byla moje matka a ta díky němu našla mého otce. A protože jsme opravdu šťastná rodina, je zřejmé, že kouzlo skutečně funguje.

Jednou, až budu dospělá a přijde čas na vdávání, tak dostanu prsten i já a měl by mi rovněž přinést štěstí v lásce. Všemu, co babička říkala, jsem věřila. Prsten jsem vrátila tam, kde jsem ho našla a už jsem ho nikdy odtamtud nevyndala.

Přišla doba dospívání, první vztahy s kluky. Byla jsem v tomto směru spíš opatrná, takže jsem se nikdy nespálila. Neměla jsem naivní představy, že bych hned poznala toho pravého a jediného.

Varování mělo svůj důvod

Od matky jsem prsten dostala v den úspěšně složené maturity. Bylo mi moc líto, že se toho nedožila babička, která zemřela tři roky předtím. Máma mi současně „prozradila“ ono tajemství, aniž bych dala najevo, že už ho dávno znám.

Prsten jsem nosila pravidelně na ruce a měla jsem nastražené všechny smysly, abych včas uviděla dokonalého partnera. Skutečně to moc dlouho netrvalo. Na jedné diskotéce jsem se seznámila s Vojtou. Jiskra přeskočila oboustranně.

Připadalo mi, jako bychom se znali odjakživa. Čím častěji jsme se vídali, tím jsem si byla jistější, že právě s Vojtou mám prožít svůj život. V duchu jsem za to děkovala prstenu. Došlo na konkrétní plány ohledně svatby.

Měli jsme dokonce vybraná i jména pro naše děti. Pak přišlo něco, na co nikdy nezapomenu. Před jednou schůzkou s Vojtou jsem si prsten normálně navlékla na prst. Během toho rande ale prsten bez viditelného důvodu praskl a rozlomil se.

Naprosto mě to odrovnalo. Chtěla jsem se zeptat matky, co to znamená, ale pak jsem nenašla odvahu. Bála jsem se, že budu obviněna ze zničení rodinné památky. Tři dny nato jsem náhodně spatřila Vojtu, jak se líbá s jinou dívkou.

Pro mě to byl konec. Následoval rozchod a svého současného manžela jsem poznala až po delší době. Ten rozlomený prsten mám stále u sebe. Je mi jasné, že mě tehdy prostě varoval. Já už ho ale nemám komu předat, protože jsem matkou dvou synů a žádné dcery.

Martina S., (58), Prostějov