Říká se, že první láska nikdy nevymizí z paměti. Je to pravda.

Měla jsem tehdy namířeno po několika letech do své rodné vesnice. Špatně jsem si přečetla jízdní řád. Autobus, na který jsem spoléhala, nejel. Dalšího bych se dočkala až za dvě a půl hodiny.

Od vlakového nádraží, kde byla i autobusová zastávka, jsem to měla asi pět kilometrů pěšky.

Hned jsme se poznali

Ušla jsem asi dva kilometry, když mě předjelo auto. Příliš jich tady po zapadlé okresní silničce nejezdilo. Spatřila jsem, jak modrá Octavia zastavila a začala couvat. Polekala jsem se. Snad to není nějaký zločinec nebo násilník.

Tady mezi dvěma vesnicemi, kde nebylo v dohledu živáčka, bych se pomoci dovolávala jen těžko.

Řidič zacouval až na moji úroveň a oslovil mě mým jménem za svobodna. Také já jsem ho okamžitě poznala. S Martinem jsem kdysi v mládí měla krátký, ale krásný vztah. Od té doby jsme se neviděli. Martin mě odvezl do vesnice. Během krátké cesty jsme si stačili vyměnit pár informací.

Zjistila jsem, že je rozvedený jako já, a také momentálně nezadaný. Vyměnili jsme si na sebe telefonní čísla s tím, že se někdy sejdeme a zavzpomínáme na staré časy. Třeba i na to, jak jsme spolu chtěli utéct do Prahy v šestnácti letech.

Tehdy jsme náš plán sice začali realizovat, ale po cestě jsme se pohádali a vrátili se domů. V mém rodném domě, kde nyní bydlela teta s rodinou, jsem na Martina na chvíli zapomněla.

Cestou zpátky se mi ale znovu usídlil v hlavě a já vzpomínala na naši tehdejší lásku.

Skončilo to tehdy samo

Zamilovali jsme se do sebe v létě, oběma nám bylo šestnáct. Prožívali jsme všechno, co k mládí, prázdninám a první lásce patří. Tajné schůzky za vesnicí, výlety na motorce, odpoledne u rybníka.

První polibky, první milování – a velké pozdvižení, když jsem na noc nepřišla domů.

Naše láska skončila po sedmi měsících krásných zážitků. Bylo to tím, že jsme se změnili, tak jak dospívající člověk prochází různými etapami vývoje. Najednou jsme si neměli co říct. Ani jeden z nás neřekl: končíme. Láska odešla sama, stejně spontánně a pomalu jako přišla.

Druhý den jsem Martinovi zavolala. Dali jsme si sraz v Praze. Ukázalo se, že na nic z naší dávné lásky nezapomněl, stejně jako já. Dohodli jsme se, že se občas můžeme vídat, vždyť na tom přece nic není.

Z první lásky je dnes poslední

Ze vzpomínkového rande se však nakonec stala první kapitola nového začátku. Martin mě doprovodil na autobusové nádraží Florenc a předtím, než jsem nastoupila, mě lehce políbil.

To už jsme byli dohodnuti, že se opět uvidíme příští sobotu – tentokrát za mnou přijede Martin do Kladna.

Setkávali jsme se pak pravidelně každý víkend, podnikli jsme několik výletů a strávili společně dovolenou. Neměli jsme už co ztratit, mohli jsme jedině získat.

Jako by život vytvořil v našich srdcích klenutý oblouk, kdy první láska se nakonec opakuje v podobě lásky poslední, podzimu života ve dvou.

Martin se nakonec ke mně přistěhoval. Žijeme spolu, ale žádnou svatbou náš vztah řešit nebudeme. Proč oficiálně posvěcovat to, co funguje samo o sobě? Až budete vzpomínat na svoji první lásku a říkat si, že ji dávno vzala voda, nedělejte definitivní závěry.

Nikdy nevíte, co vás v životě potká. Většina věcí se neopakuje… ale některé ano. Mohu to potvrdit.

Zuzana S. (55), Kladno