Svobodných lidí mezi dvacítkou a čtyřicítkou, stále přibývá. Sami o sobě říkají, že zatím nenašli tu pravou polovičku, také chtějí budovat kariéru a v neposlední řadě na ně společnost již dávno neklade takový tlak ohledně založení rodiny.

Je tu však ještě dalších pár věcí, které hrají roli. Někteří vztahy vyloženě sabotují. Z jakých důvodů?

Trauma z dětství

Strach z intimity obvykle pochází z obtížných nebo hrubých rodičovských vztahů a dětských traumat. Narušená důvěra a osobní sebedůvěra brání otevřít vlastní nitro. Pokud si jako dítě nesete špatné zážitky, v dospělosti se to zcela jistě projeví.

Podobně je to i se strachem z opuštění. Tito lidé považují za lepší zůstat o samotě, protože kde nikdo není, tam vás ani nikdo nemůže opustit, když jste nejzranitelnější.

Tento přístup je přitom typický pro jedince, kteří trpí hlubokými obavami ze závazků, ze zodpovědnosti a citového připoutání. Mnozí si také myslí, že kvůli partnerství ztratí vlastní identitu.

Bolest po rozchodu, chuť po svobodě

K tomu, aby se člověk vzpamatoval z rozchodu, je třeba čas. Jsou i tací, kterým vyhovuje žít si vlastní život. Nechtějí, aby jim do něj někdo mluvil a ovládal ho. Proto si nesmírně cení svobody, kterou považují za to nejzásadnější.

Možná máte pocit, že nabídka partnerů je malá. Buď jsou zadaní, nebo rozvedení (s nechutí cokoli podnikat). V těchto případech seznamovací experti radí poohlédnout se u mladších ročníků.

Pokud si žena najde mladšího partnera, společnost se k ní v dnešní době chová tolerantněji než dřív. Buď jak buď, pokuste se rozklíčovat vzorce svého chování. Je totiž možné, že jste odsouzeni k cykličnosti, tedy neustálému opakování navyklých zlozvyků.

Jestli trvale odmítáte vztahy, i když podvědomě po nějakém partnerovi toužíte, terapie je prvním krokem k nápravě.