Kvůli tělesné hmotnosti mívají lidé potíže nejen ve vztazích, ale i se zdravím.

S kily navíc jsem měla velké problémy už od školních let. Pamatuji si, jak mě nejdřív strašně mrzelo, když na mě spolužačky, ale hlavně spolužáci volali „metráčku“.

Jako malá holka jsem měla dost prudkou povahu a tak jsem často reagovala pokusem o nějaký ten úder směrem k posměváčkům, ale s neforemnou postavou to bylo dost těžké.

Jak šel čas, naučila jsem se, že je lepší, když si hloupých poznámek a provokací nebudu všímat. Pubertální kluci tím přišli o svoji zábavu a dali mi celkem pokoj. To ale neznamenalo, že bych byla se svojí váhou smířená!

Mohla jsem se podívat do zrcadla

V době dospívání jsem zjistila další závažnou věc. Moje nadváha byla velkou překážkou, co se týkalo navazování vztahů a zájmu kluků. Hlavně kvůli tomu jsem se rozhodla začít s ní něco dělat.

Neměla jsem to snadné, hodně kil navíc měli oba moji rodiče i starší bratr, takže to svým způsobem bylo patrně dědičné. Však mi to také všichni vymlouvali s obvyklými útěchami, že nezáleží na tom, jaký je člověk navenek, ale uvnitř.

Začala jsem sportovat a po pár měsících se mi skutečně podařilo zhubnout tak, že to bylo vidět. Nebyl to ještě žádný zázrak, ale už jsem se na sebe do zrcadla dívala s větším klidem. Na mé vztahy s kluky to ovšem stejně moc vlivu nemělo.

V lásce jsem dál měla, jak se říká, smůlu. Rozhodně jsem si ovšem připadala alespoň trochu sebevědomější.

V těhotenství jsem váhu neřešila

V době po maturitě se mi podařilo shodit další kila. Našla jsem si brzy vážnou známost, což s tím ale nemělo moc společného – Viktorovi se naopak líbily ženy „krev a mléko“. Vdávala jsem se ve dvaadvaceti a do půl roku jsem čekala první dítě.

V té době jsem samozřejmě na nějakou váhu rezignovala; bylo jasné, že všechno se musí podřídit miminku. Faktem je, že jsem během porodu přibrala přes dvacet kilo a to se mi pak opravdu hodně těžko shazovalo.

Byla jsem sice při všem tom pobíhání kolem dcerky neustále v jednom kole, ale současně jsem si neodpírala ani vyloženě nezdravé jídlo. Z těch dvaceti kilo navíc se mi s námahou podařilo shodit pět, stále jsem ale byla pořádná „koule“.

Jako šťastná matka jsem to moc neřešila, tím spíš, že jsem měla i hodného manžela, který mi nic nepředhazoval. Za dva roky přišlo další těhotenství a za další tři ještě jedno. Při každém z nich můj objem narostl ještě víc.

Zbystřila jsem až tehdy, kdy mi jeden lékař řekl, že bych mohla mít vážné problémy se zdravím.

Přestala jsem se mu líbit

Po čase se začal ozývat i Viktor. Dřív mu moje nadváha nevadila, teď mě na ni občas upozornil. Nejdřív žertem, pak i vážněji. Začala jsem proto s různými dietami, žádný velký účinek se ale neprojevoval. Dnes si spíš myslím, že jsem nebyla dostatečně trpělivá.

Viktor to se mnou vydržel ještě řadu let, ale když nejmladší z dětí nastoupilo na střední školu, přišel šok. Opustil mě kvůli mladší ženě – a jako jeden z důvodů uvedl právě moji tloušťku. Cítila jsem se naprosto zoufale.

Navíc v té době odstartovaly i moje zdravotní problémy. Těžko se mi dýchalo, když jsem šla do schodů, bolely mě klouby a kolena, několikrát jsem marodila se zády. Pak mi začaly otékat nohy. Začala jsem bojovat s nadváhou opravdu poctivě.

Částečně to zabralo a můj stav se přece jen zlepšil. Dnes je mi jednapadesát let a pořád mám o nějakých patnáct kilo víc, než bych měla mít podle tabulek. Vím, že s tím asi už nic neudělám, snažím se ale, aby se situace nezhoršovala.

Za ta kila navíc jsem v životě zaplatila celkem dost, na druhou stranu ovšem vím, že jiné ženy jsou na tom hůř, ať s váhou nebo se vztahy.

Dana B. (51), Tábor