Ve zralém věku jsem se začala chovat jako zamilovaná puberťačka. Mohl za to můj vedoucí a také na to doplatil. Já jsem naštěstí včas dostala rozum.

Bylo mi v té době 40 let. Měla jsem krásný vztah s manželem a dcerku, která nás potřebovala a dělala nám radost. I v práci se mi začalo dařit. A ještě ke všemu na místo šéfa nastoupil sympatický muž.

Přestala jsem se věnovat rodině

Nový šéf byl o něco mladší, než já. Po čase jsem zjistila, že se do mě zamiloval, i když byl sám ženatý, ale bezdětný. Nesmírně mi lichotilo, že mi věnuje takovou pozornost, byla jsem velmi šťastná. Manžel chodíval pozdě z práce a mně to začalo vyhovovat.

Najednou jsem se začala méně věnovat vlastní rodině a postupně se objevily první důsledky. Dcerka se zhoršila ve škole. Vztah se šéfem zašel až tak daleko, že když mě chtěl vidět i přes víkend, přišel k nám s výmluvou, že je třeba něco nutně zařídit.

Manžel začal něco tušit, ale i přesto, že jsem věděla, že to není dobré, cítila jsem se nesmírně šťastná. Pak to ale můj šéf přestal zvládat. Kvůli jeho chování mi hrozily problémy v práci a v manželství, které se mi začalo hroutit. Ukončila jsem vztah.

On se s tím neuměl smířit a začal holdovat alkoholu. Vyhrožoval mi, že když se k němu nevrátím, vyštve mě z mé práce. Později se jeho hrozby naplnily a já jsem byla nucená přesunout se na jiné pracoviště.

Opilý mi brečel do telefonu!

Můj milenec se zhroutil, alkohol ho úplně ovládl a zatemnil mu zdravý rozum. Musel jít na protialkoholní léčení. Občas se mi ozval a plakal do telefonu, že beze mě je ztracený. Byla jsem tvrdá a odmítala jsem se s ním setkat.

Doma se to časem urovnalo, ale už nikdy to nebylo jako předtím. Můj milenec se vrátil z léčení a já se mu snažím vyhýbat, jak se dá, i když už uplynula nějaká doba.

Vím, že pokušení, kterému jsem – i když jen na chvíli – podlehla, nebylo správné, ale nikdy jsem toho nelitovala. Díky němu jsem si bohužel uvědomila, že pravou vášeň a lásku jsem prožila jen s ním. Jsem dospělá žena a proto jsem se rozhodla rozumem.

Pochopila jsem, že náhlá vášeň a zamilovanost nikdy nemohou trvat věčně a tak se postupně učím vážit si všeho, co mi dává moje vlastní rodina.

Hedvika M., (45), Brno