Bála jsem se, že se za mě přítel stydí, když mě tak dlouho nepředstavil rodičům. Nakonec jsem zjistila, že chyba není na mé straně. Bál se, abych neutekla před jeho tátou.

Svého budoucího manžela Marka znám už pět let, za dobu, co spolu bydlíme, jsme se vlastně nikdy nepohádali, máme společné zájmy… je nám zkrátka fajn.

Navíc z Markova počínání mi bylo od začátku jasné, že se mnou a mou dcerou z prvního manželství ve svém životě počítá. Jenže moje seznámení s jeho rodiči oddaloval, jak mohl. Nikdy se nám návštěva u nich „nehodila“.

Stydí se za mě?

I když se u nás sem tam objevily buchty nebo koláče od jeho mámy, bylo to proto, že jel „náhodou kolem“ rodičů. Už jsem začínala mít pocit, že mě s nimi seznámit nechce. Stydí se za mě? Hodně jsem se tím zaobírala a dost mě to trápilo.

A tak, když se před námi objevil další volný víkend, řekla jsem, že bych se už moc ráda seznámila se svou budoucí tchyní a tchánem. Marek jen pokrčil rameny, a ačkoli bylo vidět, že se na návštěvu netěší, pochopil, že dál ji oddalovat nemůže.

Hezky jsem se oblékla, koupila květinu pro paní domu a pro Markova tatínka jsem vzala prý jeho oblíbenou slivovici. Marek nastartoval auto a s takovým tuhým výrazem řekl: „Měl bych tě na něco připravit…“ V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal.

Táta je na ženské

Hlavou mi prolétlo hodně příšerných představ. „Táta je, a vždycky byl, hrozně na ženské. Má nehorázné řeči o vnadách i prdelkách a bude tě pořád plácat po zadku.

Volal jsem mu a prosil, aby to tentokrát nedělal, ale je mi jasné, že bude stejný jako vždycky,“ řekl Marek až moc smutně. „Děláš si legraci? To je ono? Tys mě nechtěl představit rodičům, protože táta je posedlý ženskými?“ smála jsem se úlevou.

Spadl mi kámen ze srdce: tak jeho máma nemá problém s tím, že už mám dceru, nebo že jsem rozvedená či třeba, že nemám patřičné vzdělání a neumím péct jako ona! „Ono to k smíchu ale není. On ženské vysloveně obtěžuje.

Moje poslední přítelkyně k našim vůbec nechtěla jezdit, a když se se mnou rozcházela, tvrdila, že jednou budu jako táta a ona u toho nechce být,“ pronesl přítel vážným hlasem. Pomyslela jsem si něco o „fajnovce“, ale nic jsem neřekla nahlas.

Kdo ví, třeba je počínání budoucího tchána opravdu příšerné. Moji lásku k Markovi ale stejně nemůže nijak ovlivnit, tím jsem si byla jistá.

Nepárám se s ním

Když jsme přijeli, rodiče už stáli ve dveřích. Oba mě olíbali a říkali, jak moc se na mě těšili, a že nechápou, proč mě Marek tak dlouho schovával. Budoucí tchán mě lehce pleskl po zadku a na Marka povzbudivě zamrkal.

Pak jsem si u oběda poslechla hodně komplimentů zabalených v neomaleném obalu, ale opravdu mi nic z toho nevadilo. A dodnes nevadí. Jsem totiž jeden z mála lidí, kteří se s tátou budoucího manžela nepárají.

Dokud je vtipný, ráda se s ním zasměju, a když to přežene, odkážu ho rázně do patřičných mezí. A on mě má za to tak rád, že místo toho, aby mě plácal přes zadek, plácá Marka po ramenou, jak dobře si vybral.

Petra N. (41), Opava