Máme chalupu kousek od vodní nádrže. Vždy jsem milovala koupání v přírodě. Byla to skvělá svoboda, krásný zážitek, ale už není.

Když mi Verunka zmizela pod vodou a začala lapat andělíčky, krve by se ve mně nedořezal. Pětiletá vnučka plavala s křidélky jen kousek ode mne. Jenže pak se po hladině přehnal neuvěřitelnou rychlostí vodní skútr.

První vzniklá vlna se přelila přes její hlavu a vnučka se pořádně napila vody. Od té chvíle plavat nechce, bojí se a letos ji už do vody asi nedostaneme.

Bezohlednost je nekonečná

S nostalgií si vzpomínám, jak ještě před pár lety bylo možné přeplavat celou přehradu. Na druhém břehu vylézt na břeh, chvíli si v klidu odpočinou a přeplavat zpět. Pak ale na hladinu vtrhla různá možná i nemožná motorová plavidla.

Především agresivní a často dost bezohlední majitelé vodních skútrů. To si lidé začali bát pomalu i vlézt do vody. Z poklidného koupání, či plavby na nafukovacím člunu nebo matraci se stal horor. Místo ticha a zpěvu ptáků, zní pláží vrčení motorů.

Plivátko u břehu

Pro ochranu plavců teď máme vymezený prostor u břehu, kam skútry nesmí. Je tu nával, protože plocha ohraničená bójkami je dost malá. Já si tedy už moc nezaplavu, ale říkala jsem si, že je to dobré alespoň pro vnučku.

Tady se nemusí ničeho bát. S nafukovacím kajakem se ale už na vodu s ní nevydám. Bojím se, aby nás nějaký blázen nesmetl.

Prostě nezpomalí

Verunka si sedla na deku a zabalila se do ručníku. Chlapík se skútrem dál brázdil vody těsně kolem bójek. Podle předpisů má okolo nich jezdit pomalu. Ale nebyl to odpoledne jediný, kdo to nerespektoval. Jezdili tam tak všichni.

Někdo měl ze vzniklých vln radost a někdo se jich bál. Chtěla jsem na porušování povolené rychlosti upozornit, ale nebylo koho. Příště se prostě pojedu koupat do lomu. Proti bezohlednosti jsem malý pán.

Zuzana C. (57), Příbramsko