Můj syn byl vždycky samotář, seznamování s lidmi nebylo nic pro něj. Už jsem se bála, že si žádnou nevěstu nenajde. Tu pravou potkal až ve čtyřiceti.
Náš syn Fanoušek byl vymodlené dítě. Dlouho jsem nemohla přijít do jiného stavu a už jsme se s manželem báli, že se potomka snad nikdy nedočkáme. Když se František narodil, byli jsme nejšťastnější pod sluncem. Viděli jsme se v něm a zahrnovali ho láskou.
Vnoučat se nedočkám
Přáli jsme si, aby jednou dělal práci, která by ho bavila, protože to je v životě největší štěstí. Byl to citlivý a uzavřený chlapec. Bavilo ho lepit letadýlka, skládat puzzle a pěstovat kytičky. Proti ženám nikdy nic neměl, ale rozhodně je nevyhledával.
S manželem jsme si říkali, že má na ženění ještě čas – i když mu bylo už přes třicet. Doma mu bylo nejlépe. Jenže když před několika lety manžel zemřel, najednou mi přišlo líto, že se už nikdy nedožiju vnoučat, stejně jako on. Že nikdy neuslyším oslovení: „Babičko!“
Když jsem před synem zavedla řeč na toto téma, setkala jsem se s podrážděností. Seděl v tom svém skleníku a zajímaly ho jen ty kytky. I doma jsme to měli jako v botanické zahradě. Až jsem tu zeleň všude kolem začala nenávidět.
Alice
Také kamarádky se mě ptaly, kdy se náš Fanoušek ožení. Nejvíce mě bolelo, že o něm začaly kolovat pomluvy, že je homosexuál. To mi nasadilo brouka do hlavy, ale syna jsem se ostýchala zeptat. Před rokem jsem upadla na náledí a zlomila si nohu.
Skončila jsem na měsíc v nemocnici, protože se k problému přidaly komplikace. Syn za mnou chodil každý den, až se najednou odmlčel. Lekla jsem se, co se děje. Vždyť se nemohl dočkat, až se vrátím domů?
Po měsíci mě nečekaně propustili, nechtěla jsem synovi volat, věděla jsem, že je v práci. Vzala jsem si taxi. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že syn není v práci, ale doma. A ne sám! Byl tam s děvčetem, které mi představil jako svou přítelkyni. Jmenuje se Alice.
Poznali se prý, když si syn jel koupit do zahradnictví nové sazeničky. Zahradničení je jejich společná láska, Alice je dokonce květinářka. Tak má můj syn konečně partnerku, já mám snachu a už brzy se dočkám prvního vnoučka.
Alžběta (69), České Budějovice
Krásný článek. Zamilovaný příběh s happy endem, jak má být. Věřím, že společné hobby je dobrý základ pro šťastný vztah. Kéž by každý takové štěstí našel.
Tak tohle mě dostalo. Hlavně ta část, kdy měli společnou vášeň pro zahradničení. Myslím, že to je nádherný způsob, jak začít vztah. Přeju hodně štěstí!
Inspirující čtení! Příběh jako důkaz, že společné záliby mohou spojit srdce. A jak důležité je, nevzdávat se. Techto příběhů není nikdy dost.
Wow, tohle je dokonalý příběh! ❤️ Nikdy neni pozdě na lásku. A co je lepšího, než mít vedle sebe někoho, kdo sdílí tvoje koníčky?
Úžasný příběh, který dokazuje, že naděje umírá poslední. A krása společných zájmů může být to pravé koření pro vznik krásného vztahu. Přeji celé rodině hodně štěstí a zvlášť Alžbětě, ať se dočká zdravých vnoučat.