Vždycky, když se konal karneval, šla jsem se za čarodějnici. Jednou jsem toho litovala. Objevila se tam Popelka a byla daleko hezčí. Delší vlevo 7100 Naše tříletá vnučka Dora všude vleze, všechno prohlédne, však znáte děti. Zajímají ji krabice, skříně, skříňky, zásuvky, a ze všeho nejvíc ji zajímá půda. Nedávno si odtud nesla vzácný úlovek, […]

Žila jsem v chatrném domečku s otcem opilcem a nespolehlivým přítelem. Sklouzli jsme do dluhů. Byla jsem zoufalá! Bylo mi líto souseda, protože měl za ženu nesympatickou hysterku. Ale ani já jsem se nemohla chlubit vzorným rodinným životem. Občas jsem se dívala z okna do sousední zahrady a v duchu jsem mu říkala: Kamaráde, my […]

Také máte mladšího partnera? O soužití s „kolouškem“ něco vím. Milanovi tehdy ještě nebylo ani třicet, zato já oslavila šestačtyřicáté narozeniny. Řeknu to naplno: byla jsem o sedmnáct let starší. Dřív by to bylo nemyslitelné, dnes jsme všichni tolerantnější. Moje kamarádky zas tak tolerantní nebyly. Říkaly, že mi to přejí, ale očividně se divily. Mluvily […]

Ach, ty srazy po maturitě! Raději už na ně nechodím, mám pocit, že to přináší jen zklamání. Delší vlevo 6900 Nevím, koho napadlo vybrat pro abiturientský sraz zrovna únor, takový pochmurný měsíc. Měli jsme se sejít v laciném hotýlku nad řekou, přesně tam, kde se konal maturitní večírek. Od maturity uplynulo téměř osmnáct let. Když […]

Strašně jsme se s Romanem pohádali. Byla jsem v právu a nepříčetná vzteky. Pronajali jsme si luxusní horskou chalupu, protože Roman by jiné než luxusní prostředí nesnesl. Oheň v krbu praskal, kuchyň voněla jahodovým čajem, pouštěli jsme si hudbu, přesto byla atmosféra na bodu mrazu. Měli jsme se brát, ale kdo by nás pozoroval, řekl […]

Tatínek byl vášnivý sportovec a bůhvíproč odmítl vzít na vědomí, že jeho milované dceři je sport lhostejný. Stačilo, že jsem musela poslouchat, kolik sportovních soutěží zamlada vyhrával a že byl nejlepší hokejový brankář okresu. Jednou, když se na chatě opil, zaslechla jsem, jak si mumlá, že jeho dcera to dotáhne až na olympiádu. V jaké […]

Vyšlo speciální číslo nejoblíbenějšího českého časopisu o záhadách! Enigma Maxi, nejobsáhlejší pravidelný sborník záhad na českém trhu, vám opět přináší více než 200 stran napínavého čtení a poutavých obrázků.  Tentokrát na téma dávných říší, zapomenutých národů, tajuplných staveb a archeologických objevů, které vědcům nedávají spát. Co všechno po sobě naši předkové zanechali? A věděli snad […]

Počítat každou korunu, to nikomu nepřeju. Vysypat klukovi pokladničku, abych měla na časopis… Nic veselého. Ale mohla jsem se z toho dostat. Namouduši. Bydlím v malém městě, k bytu jsem se dostala prakticky zázrakem, s manželem jsme vychovali dvě děti. Můj muž je hodný, laskavý, jen má potíže s tím, udržet si práci. Vždy po […]

Vypadalo to, že se naše cesty budou navždy míjet. Vyrůstala jsem jako jedináček v idylických podmínkách. Všichni mě zbožňovali a rozmazlovali. Před spaním mi vyprávěli pohádky o králích a dracích, princích a princeznách, a tak jsem časem dospěla k závěru, že si princ na bílém koni přijede i pro mne. Nebo tedy přinejhorším na hnědákovi. […]

Miluška s Helenou se bály, že zůstanou na ocet, a tak dělaly všechno možné. Dokonce se vsadily o našeho vedoucího. Seděly jsme v kanceláři tři: Miluška, Helena a já. Kolegyním bylo už přes třicet, mně táhlo na třiadvacátý rok. Všechny tři jsme byly svobodné, a někdy mi připadalo, že to Milušku s Helenou hodně trápí. […]

Rodiče se rozvedli, máma začala pít. A ještě ke všemu jsme se stěhovali do odlehlé vesničky. Všechno skončit. Možná že opravdu kapku přeháním, ale byla jsem zralá se vším skoncovat. Bylo mi sedmnáct let a přišla jsem o celý svůj dosavadní život. O dva nejdůležitější muže, o kamarádky i o město, které jsem milovala. Zbylo […]

Smůla chodí v modrém, říkávala moje maminka. Ale já se tomu jen smála. Na maturitní ples jsem si nechala ušít krásné světle modré šaty, dlouhé až na zem. Byly oslňující, tehdy jsem vypadala snad nejlíp ze všech, pokud to tedy nezní příliš domýšlivě. A zrovna v té době jsem zjistila, že jsem těhotná. Ne že […]

Líbil se mi, byl výjimečně hezký. Ale dnes, když vidím typického hezouna, zamrazí mě. Seznámili jsme se na plese. Byla zrovna plesová sezona, a tu jsem vždycky doslova protančila. To už je dávno. Jakmile začal padat první sníh, hned mě napadlo, že si koupím nové šaty a střevíčky. Bylo mi dvacet a pár, měla jsem […]

Mezi mou a Jeníkovou rodinou byla přehrada. Oni byli chudí, my bohatí. Mezi mou a Jeníkovou rodinou byla přehrada. Bydleli jsme sice, já i Jeník, v paneláku, ale rozdíly by přehlédl jen slepý. Já byla hýčkaná princezna, jezdili jsme k moři, v pokojíčku jsem měla růžové závěsy a růžový přehoz přes křesílko, snídala jsem chleba […]

Moje matka těžce nesla, že stále nemám partnera. Rozhodla se, že ten problém vyřeší po svém. S matkou nebylo k vydržení. Asi to zní neuctivě, ale řeknu to tak, jak to cítím: Zbláznila se. Dělala hysterické scény už asi šestým rokem, ale když jsem slavila devětatřicáté narozeniny, přeskočilo jí. Tedy s prominutím. Pomyšlení, že nebude […]

Sám osud zrežíroval naše setkání. Našli jsme se ve studeném lednu v hospodě, která měla zázrakem otevřeno. Už zase jsme se pohádali. Nechtěla jsem s ním zůstat v jednom bytě. Ve zlosti jsem na sebe hodila kabát a utíkala ven. Zapomněla jsem, jaká je tam zima. Zapomněla jsem na všechno na světě, protože se zrovna […]

V dětství jsem se musela starat o tři mladší sourozence, otec i otčím se upili. Rozhodla jsem zmizet do Prahy a udělat díru do světa. Děti mi lezly na nervy. Odjakživa. Snad to bylo i tím, že jsem starala o sestru a dva nevlastní bratry, které k nám domů natrvalo přivedl otčím. V dětství a […]

Po katastrofálním manželství jsem se rozhodla, že žádného muže už nechci nikdy vidět. Ale všechno bylo jinak. Po rozvodu jsem se s dcerou přestěhovala z manželovy vily na sídliště. Obývaly jsme byt dva plus jedna. Malá tu začala chodit do školky a já jsem si připadala najednou když už ne šťastná, tak celkem spokojená. Peklo […]

V naší vesnici bylo těžké se seznámit. Žili tu jen důchodci a já. Nebýt sama jsem si přála ze všeho nejvíc. Bydlela jsem v zapadlé vesnici v pohraničí, malé jako dlaň, tady zástupy nápadníků nepotkáte. Pracovala jsem na obecním úřadě, který se tehdy jmenoval místní národní výbor. Vesnice nenabízela zbytečně mnoho kulturního vyžití, ve volném […]

Byla jsem bohatá dědička. Po listopadu 1989 moje rodina dostala zpátky pohádkový majetek. Domy, lesy, hotely, na co si vzpomenete. Vím, že to zní podivně, ale kdybyste věděli, jak strašně mi to lezlo na nervy! Vlastnili jsme i starý mlýn. Mlýn byl to nejmenší, ale mě zajímal nejvíc. I když už jsem měla pubertu za […]

Horská bouda, ve které jsme se ubytovali, byla chatrná. Zatékalo tam a žili tam divní brouci. No hrůza! Dodnes nechápu, jak je možné, že žiji na horách. Už třicet let. Kdybyste věděli, jak já hory nenáviděla! Byla jsem rozená Pražanka a byla jsem na to hrdá. Na hory jsme nejezdili, bylo to z několika důvodů […]

Znáte to? Byla jsem v depresi, ale kamarádka nedala jinak, než že půjdeme slavit. Jako čerstvě rozvedená dvaačtyřicítka jsem měla depresi jak hrom. Blížil se nový rok, krátké dny střídaly dlouhé noci, chtělo se mi lehnout si do postele, schovat se pod peřinu a nevylézt. Už nikdy. Jediné, co mi v mých plánech bránilo, bylo […]

Chatovou osadu Jitřenka zakládali trampové tělem i duší. Naši pradědečkové. Ten můj po sobě zanechal srub s velikým neoploceným pozemkem, jezdila jsem tam od miminka, protože i můj tatínek byl tramp z celého srdce. Vybavuji si oslnivé západy slunce nad Berounkou, kdy jsem jako dítě usínala ve srubu a od řeky bylo slyšet zpěv. Tatínkové […]

Brodila jsem se hlubokým sněhem k božím mukám, abych tam dala chvojí. Pak se to stalo. Ráno o Štědrém dni. Bydleli jsme na samotě, dnes bych se tam bála. Bylo tam krásně. Vyšla jsem ven ve starém kabátě přehozeném přes pyžamo. Na nohou manželovy vysoké boty, dost jsem v nich plavala. Vzduch byl mrazivý a […]

Můj příběh je jako z potrhlého amerického filmu. Ale stalo se to navlas tak, jak vám to budu vyprávět. Také jsem dřív myslela, že se takové věci nestávají, nebo aspoň ne mně. Jenže ty Vánoce před dvaceti lety byly asi čarovné, magické, kdoví. Byla jsem nešťastná, když se blížily. Tušila jsem, co mi přinesou. Už […]

Když jsme se s Petrem vzali, říkala jsem si, že povedeme pohádkový život. Byli jsme tak zamilovaní, že to nedokážu slovy popsat. Věděla jsem, že budeme v jeho dvoupokojovém sídlištním bytě žít nějakou (kratší) dobu s tchyní. Ale byla jsem ubezpečena, že jen dočasně, protože maminka se přestěhuje do domečku na venkově, který pro ni […]

Opustil mě, ačkoli jsme spolu měli dvě malé děti. Myslela jsem, že je všechno ztraceno. Asi jsme se brali příliš mladí. Bylo nám sotva dvacet, vlastně jsme byli skoro děti. Ale chodili jsme spolu dva roky, myslela jsem, že ho dobře znám. Spolehlivý, věrný, pracovitý. Později se ukázalo, že umí být i vzorným tátou. A […]

Mohl to být tak krásný advent! Kupovala jsem dárky, vybírala svatební šaty a těšila se na večírek. Měla jsem před svatbou. Plánovali jsme ji na pátého června, dodnes to datum nosím v hlavě, ani nevím proč. Úplně zbytečně. Naši mi vždycky říkali, že si pamatuji zbytečnosti a to, co bych měla vědět, nevím. Dvacet let […]

Posvícenská zábava byla v naší obci očekávána vždy s netrpělivostí. My mladí jsme pomáhali hostinské zdobit sál, slibovala nám za to piva a panáky. Na zábavě se většinou něco strhlo, ale málokdy jsem za to mohla. Jednou to ale byla má vina. Můj kluk byl na vojně a v tu dobu dostal vycházku. Napsal mi […]

Nebylo mi ani osmnáct. Do smíchu mi nebylo. Spíš mi připadalo, že když člověk prožije něco krásného, dojde pak na placení účtu. A když se sečetl a podtrhl ten můj, pod čarou stálo psáno: těhotenství. Jakmile to doktor vyslovil, zatmělo se mi před očima. Táta snil o tom, že půjdu na vysokou školu. Na zahraniční […]

Na nové letní střevíce jsem byla tak pyšná! Osud se bohužel rozhodl, že mě o ně připraví. Kdysi jsem si koupila krásné střevíčky, dodnes je vidím před sebou: červené, z pravé kůže, s ne tak docela nízkým podpatkem. Tehdy se nedaly pěkné boty sehnat tak lehce jako dnes. Stala jsem se jejich majitelkou jen díky […]

Líbil se mi, ale byl ženatý. A měl tu nejkrásnější manželku, jakou si umíte představit. Vysoké podpatky, krásné nožky v silonových punčoškách, elegantní šaty, ne zbytečně dlouhé, aby vynikla krása oslnivých dolních končetin. Tak si ji bude každý pamatovat. Vypadala jako úchvatné dámy na obrázcích v kadeřnictvích nebo v barevných časopisech. Dlouhé plavé vlasy se […]