nejsem sama
Úvod
Krása a zdraví
Recepty
Nápady
Magický svět
Cestování
Partnerské vztahy
Příběhy
Domů     Lásku jsem ztratila a našla na horách
Lásku jsem ztratila a našla na horách

Horská bouda, ve které jsme se ubytovali, byla chatrná.

Zatékalo tam a žili tam divní brouci. No hrůza! Dodnes nechápu, jak je možné, že žiji na horách. Už třicet let. Kdybyste věděli, jak já hory nenáviděla! Byla jsem rozená Pražanka a byla jsem na to hrdá.

Na hory jsme nejezdili, bylo to z několika důvodů vyloučeno. Narodila jsem se postarším rodičům.

V době, kdy ostatní spolužáci zdolávali s rodiči horské vrcholy, oslavila moje máma devětapadesáté narozeniny, tátovi bylo o deset let víc, hrozně špatně viděl a vyučoval na univerzitě.

O sportu tvrdil, že škodí zdraví víc než alkohol a drogy. Byla jsem o tom také skálopevně přesvědčena. Bohužel se mi nepodařilo vyhnout se povinnému lyžařskému výcviku v sedmé třídě základní školy, a doteď jsem ráda, že jsem to přežila.

Přísahala jsem si, že už mě na hory nikdo nikdy nedostane. Ale člověk míní, láska mění. Každý hledáme nějakou spřízněnou duši, i když navenek děláme, jako že ne, jako že jsme frajeři a nikoho nepotřebujeme.

Můžeme sobě i okolí namlouvat, že nejlepší je žít sám, jen s televizí, kocourem a lahví vína, jenomže není to pravda. Ve dvaceti jsem se k smrti zamilovala do spolužáka, který k smrti miloval lyžování a hory.

A tak jsem se ke svému úžasu zčistajasna ocitla v jakési laciné, polorozpadlé horské boudě. Hrůza. V našem podkrovním pokoji nějak nedoléhalo okno, takže se místností nemilosrdně hnal severák.

V rozvrzané skříni žili myši a také nějací brouci, nepátrala jsem po jejich odborném názvu, ale byli velicí a měli dlouhá tykadla.

V duchu jsem si říkala, co asi udělá to otřesné prostředí s naší láskou, a to jsme ještě ani nebyli na sjezdovce. Upozornila jsem Ondřeje, že lyžovat neumím ani za mák, ale smál se, že to přece není problém, naučit se lze v každém věku.

Jen jsem pokrčila rameny, dobře jsem věděla, že tohle problém bude, a obrovský. Nemýlila jsem se. Ráno na svahu jsem pochopila, že legrace skončila.

Nejvíc mě vyvedlo z míry, když se Ondřej bezděky ohlédl za krásnou blondýnou, která si svištěla z kopce dolů úplně profesionálně.

Nejradši bych po ní hodila hůlku. Stejně jsem jí nepotřebovala, celý den jsem se bezmocně válela v závějích a večer jsem byla tak zbědovaná, že se mi nechtělo ani do hospody.

Během dne jsem se pohádala asi dvacetkrát s Ondřejem a desetkrát s vlekařem, který mě neustále slovně napadal, odpoledne už i vulgárně.

Bylo to všechno ještě horší, než jsem čekala, a to jsem přitom nic dobrého nečekala. Kromě grogu byla na celých těch zatracených horách přijatelná ještě jedna věc: že se totiž do hospody jezdilo na saních.

Od boudy se svažovala příkrá úzká cesta, končící přesně u dveří hostince, bohužel také otřesného. Prostředí jen prohloubilo moji špatnou náladu.

Zakouřený lokál se žárovkami místo svítidel, zažloutlými záclonami, které v životě neviděly pračku, a řvoucí černobílou televizí mě silně deprimoval.

U výčepu štěkala německá doga, aniž ji kdokoli okřikl. Ke všemu tu seděl vlekař, poznal mě a chtěl si se mnou připít na moje lyžařské umění, což jsem zavrhla. Řekla jsem mu, že nebudu pít s někým, kdo se neumí chovat.

Ondřej celý zrudl, přitom věděl, jak sprostě mi ten chlap nadával, a omluvil se za mě. Dokonce mu objednal panáka. Mě pak obvinil z toho, že nemám smysl pro humor. Vzteky jsem div nevyletěla z kůže. Zároveň jsem cítila i hluboký smutek.

Cosi mi našeptávalo, že tenhle příšerný večer je jeden z našich posledních. Že se rozejdeme, i když si to zoufale nepřeju. Ale že bude rozchod tak dramatický, to mě nenapadlo. Asi jsem neměla tolik pít.

Ale když ty grogy tak krásně hřály… A já dobře věděla, jaká strašná zima na nás čeká v našem podkrovním pokojíku, kterým se bezstarostně proháněla vichřice.

Po čtvrtém grogu jsem začala mluvit o tom, co si o lyžování, lyžařích a sportování všeobecně doopravdy myslím.

Věděla jsem, že našemu vztahu tence zvoní umíráček, a bylo mi už všechno jedno. Také jsem špatně artikulovala a měla pocit, že mi těžkne jazyk.

Ondřej svůj milovaný sport bránil, a protože německá doga stále štěkala a nebylo dobře slyšet, zvyšovala jsem logicky hlas.

Ondřej se rozčilil a zasyčel, že jsem dvakrát větší hysterka než jeho babička, která je s tím na pozorování v blázinci. To byl poslední hřebíček do rakve. Vymrštila jsem se a s prásknutím dveřmi opustila putyku.

Co se strhlo pak, lze jen těžko popsat. Byla bílá tma. Mlha, do které hustě sněžilo. Věděla jsem, že se nemůžu vrátit, to by bylo nedůstojné. Statečně jsem postupovala dopředu, jenomže nežádoucím směrem. Tma, ledový vichr, jehličky sněhu bodající do očí.

Neviděla jsem na krok. Brečela jsem a volala, veškeré zvuky pohltil nemilosrdný severák. Chtělo se mi spát. Zavřít oči, nechat myšlenky odplout do země nikoho, pomalu a blaženě ztrácet vědomí. Spát.

Kolem uší mi fičelo samo peklo a oči se mi zavíraly, nohy se bořily do sněhu hloub a hlouběji.

Usnout se mi jevilo jako to nejlepší řešení. Pak po mně přejel kužel světla, kdosi mnou cloumal a něco volal. Musel být slušně vychovaný, protože se představil, jako bychom se potkali na kolonádě v Karlových Varech.

Díky tomu neodbytnému hlasu jsem vstala a vlekla se dál, tentokrát už správným směrem, statečný zachránce mi pomáhal, všelijak mě podpíral.

Asi ho poslal sám Krakonoš, který se nechtěl koukat na to, jak mu v milovaném revíru zmrzne jako preclík silně opilá modrooká blondýna.

Teď mě ten Krakonošův člověk napůl nesl nahoru do naší chaty. Jak jsem druhý den zjistila, zpívala jsem mu hymnu a blábolila jsem, že je to na počest jeho chrabrého činu. Statečný zachránce bydlel v téže horské boudě.

U oběda jsem mu šla poděkovat. S Ondřejem jsem nemluvila, sice jsme jedli u stejného stolu, ale zachovávali mlčení. Nevěděla jsem přesně, co říci. Děkuji vám za záchranu života? Znělo to jak z červené knihovny.

Něco jsem vykoktala, on byl skromný a řekl: „Kdybych vás nezachránil já, zachránil by vás někdo jiný. A teď by mě zachránilo, kdybyste přijala moje pozvání na skleničku.“ S tím jsem ráda souhlasila.

Přiťukli jsme si a já významně pohlédla k Ondřejovu stolu. Vypadal jako opařený. Po obědě odjel do Prahy, když balil, řval na mě, že ještě v životě neviděl, aby si někdo tak rychle našel za partnera náhradu.

Prošpikoval to spoustou neslušných výrazů. Zbytek horského pobytu jsem strávila po boku svého pohledného zachránce, který se jmenoval Jan. Byl to také vášnivý horal, ale naštěstí se nebral tak vážně jako Ondřej.

Nenutil mě lyžovat, řekl, ať na něj klidně čekám v hospodě, když mě sjíždění svahů nebaví. Strávila jsem tudíž báječný zbytek týdne, kdy jsem se probouzela kolem jedenácté, po obědě jela na saních do hospody a čekala na hezkého horala.

Vyprávěl mi příběhy ze svahu, zatímco já jej zásobovala historkami o tom, co se nového odehrálo v hospodě. Poslední den pobytu jsme společně došli k závěru, že se k sobě báječně hodíme, ačkoli naše záliby nejsou tak docela totožné.

Časem jsem se dokonce naučila lyžovat, i když to Jan nevyžadoval. Možná právě proto. Irena J. (54), okolí Liberce.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
sdílejte článek
Související články
Nikdy jsem si nemyslela, že ve stáří budu trávit čas na dětském hřišti. Když mi bylo padesát, připadala jsem si ještě celkem mladá. Chodila jsem do práce, starala jsem se o domácnost, o manžela, o děti. V pětašedesáti letech už bylo všechno úplně jinak. V kalendáři jsem neměla pracovní poznámky, ale data plánovaných návštěv u […]
Po týdnech rezignace jsem se začala bouřit proti osudu. Nikdy jsem nepatřila k typům žen, které s přibývajícím věkem stále více chodí po doktorech. Brala jsem  to tak, jak jsem se cítila – a cítila jsem se vždy dobře. Práce v účetní firmě mě sice občas unavovala. Měla jsem ale pocit, že když ji zvládám, […]
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli […]
Předpověď z víkendového pobytu se brzy vyplnila. Na horoskopy jsem nikdy nevěřila. Po tom, co se mi stalo loni v srpnu, jsem ale trochu změnila názor a začala víc poslouchat, co mi kdo říká. Člověk asi musí udělat osobní zkušenost. Jako by se mi dívala do duše Bylo mi právě šedesát, když jsem se přihlásila […]
reklama
Partnerské vztahy
Jak si přitáhnout správného muže?
Když chcete s něčím pomoci, musíte si o to umět říct. A když po něčem opravdu toužíte, nestyďte se to vyslovit sebejistě, a tedy pěkně nahlas. Jste už dlouho po rozvodu či rozchodu a nemůžete najít toho pravého? Pláčete nad svým údělem a rozčilujete se, že chlapi jsou k ničemu? Zkuste si dát ruku na srdce a položit sama sobě […]
Žárlím a ničím sama sebe!
Žárlíme, i když víme, že je to výraz slabosti a nezdravého lpění na partnerovi. Jenže si nemůžeme pomoci. Víte, kde je zdravá hranice? A jak z toho bludného kruhu ven? Navzdory jisté citové otupělosti či vyprahlosti se i ve zralém věku může rozhořet hotová citová bouře a láska pak může být opravdu slepá. Na co si dejte pozor? Sledujte, jak se partner chová ve vypjatých […]
Kamarádky v dobrém i zlém
Někdy si lidé projdou bouřkou, aby mohli najít opravdové přátelství. Můj příběh ukazuje, že i z těch, kteří nám kdysi ubližovali, se mohou stát ti nejbližší, přátelé na celý život. Když se řekne „nejlepší kamarádka“, vybaví se mi Hanka. Dnes bych za ni dýchala, ale bývaly doby, kdy jsem ji v duchu proklínala. Nebudu vám lhát, byly časy, […]
Co dál po provalené nevěře…
Jsou situace, kdy stojí za to za vztah bojovat, ač se do něj vkradla nechutná nevěra. Záleží jen na tom, co z vašeho vztahu zbylo, jestli je v něm ještě láska… Někdy se vztah dostane do slepé uličky. Zamilovanost a touha dávno zmizely, a přestali jste si rozumět. Máte pocit, že vás ten druhý ani nevidí, a on si připadá, […]
Cestování
Madeira je zelený ráj
Díky zdejší fascinující přírodě a příjemnému podnebí dostala Madeira přezdívku Ostrov věčného jara. Vane tu osvěžující větřík z Atlantického oceánu, a proto je to skvělý tip hlavně pro ty, kteří nesnášejí úmorná vedra. Malý ostrov v Atlantském oceánu patřící Portugalsku vás okouzlí svou nádhernou, divokou přírodou i krásnými dlouhými plážemi. Specialitou Madeiry jsou tzv. lávové bazény, které jsou velmi oblíbené. […]
Jantarová perla Baltu, Rujána
Pouhých šest set kilometrů, a jste u moře. Navíc se tu na mnoha místech nebudete mačkat s desítkami dalších turistů. Na své si na ostrově Rujána přijdou všichni, kdo nemají v lásce úmorná vedra. Německý ostrov Rujána nabízí zajímavé podmínky pro letní dovolenou. Je velmi dobře dostupný. Minimálně zauvažovat o něm by měl každý, kdo […]
Malta – perla Středomoří plná zázraků
Chutě se tady mísí s historickými příběhy, vůní moře a neodolatelnou středomořskou atmosférou, s lehkým vánkem, teplým vzduchem a všudypřítomným sluníčkem. Maltská republika, souostroví ve Středozemním moři, které tvoří ostrov Malta, Gozo a Comino, je nejmenší členskou zemí Evropské unie. Nejčastěji místní průvodci připomínají příběh Odyssea a nymfy Kalipso, ale památky na Maltě odkazují na všechna období, kterými prošla, tedy Féničanů, Řeků, Římanů, Kartaginců, […]
Naše krásné vodopády
Víte, kolik nádherných vodopádů v naší zemi máme? Skrývají se v tajemných lesích a skalách. Procházka k nim udělá radost vašemu tělu a budou to hlavně plíce, které vám poděkují nejvíce. V blízkosti vodopádů se totiž dobře dýchá. Uhranou vás čertova oka Překrásný Mumlavský vodopád je jeden z nejmohutnějších u nás. Najdete ho 2 km od Harrachova, na říčce Mumlavě. Největší zajímavostí zde […]
Krása a zdraví
Tvaroh není jen do buchet
Přibývají vám vrásky v obličeji, a i na krku se objevují nehezké rýhy? Než koupíte drahé krémy, vyzkoušejte obyčejný tvaroh. Tvaroh má skvělé hydratační a regenerační účinky. Můžete ho po­užít jako masku na obličej nebo jako zábal na krk. Jeho účinky ještě zvýší kombinace s medem, citronovou šťávou, olejem… Tvarohový rituál provádějte dvakrát týdně. Na obličej si udělejte pleťovou masku […]
Zuby umí vybělit nejenom gely
Bělení zubů je trend posledních několika let. Zažloutlými zuby totiž neoslníte v práci ani doma. Mezi nejoblíbenější produkty patří ty, které mají snadné a rychlé použití. Rychle a pohodlně Ať už vyberete tekutinu, nebo gel, na zuby se nanášejí zubním kartáčkem. Díky němu se účinná látka dostane do všech zákoutí. Rozdíl od čištění zubů je v tom, že přípravek je třeba […]
Když je z malého flíčku velký problém
Máte na kůži znaménko, které mění tvar, barvu nebo roste? Může to být melanom, nejzákeřnější typ rakoviny kůže. Když ho odhalíte včas, dá se velmi úspěšně léčit. Nebezpečné puntíky Melanom vzniká z pigmentových buněk kůže, často ze znamének. Spouštěčem bývá přílišné slunění (hlavně spálení v mládí), solária a také genetika. Zrádný je tím, že zpočátku nebolí, jen tiše roste. […]
Opalování bez ochrany je hazard
Pokožka si pamatuje každý paprsek slunce. Abychom si léto užili bez následků, musíme se velmi pečlivě chránit. Ochrana začíná už v koupelně Před odchodem na pláž či k bazénu se namažte opalovacím přípravkem. Jakou intenzitu zvolíte, záleží na fototypu vaší pleti. Pro světlou pleť použijte opalovací mléko nebo krém s ochranným faktorem SPF50. Pro tmavší typy pleti postačí přípravky s ochranným […]
Magický svět
Přivolejte si malé zázraky
Lidská přání a touhy se po tisíciletí příliš nemění a například snaha získat lásku a vysněného partnera je věčná. Malá domácí magie funguje, ať už si přejete svůj život obohatit čímkoli.    Domácí magie je dnes  často opomíjena kvůli exotičtějším způsobům čarování. A to je škoda. Kvůli tomu se zapomíná na malá kouzla, která znaly už […]
Budoucnost z čajových lístků
Chcete vědět, co vás čeká v budoucnosti? Uvařte si čaj a naučte se věštit z čajových lístků. Možná se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Zjistit, co vás čeká, můžete klidně i v pohodlí domova. Nebojte se, věštění z čaje není vůbec složité. K tomu, abyste poznala svou budoucnost a našla odpovědi na své otázky, vám bude stačit obyčejný sypaný čaj, oblíbený hrneček a vaše šikovné ruce. Čarovné […]
Stačilo změnit barvy a jsem zase zdravá
Barvy, jimiž jsem se obklopovala, mi braly energii a ničily zdraví. Odvážná změna mě zbavila všech problémů. Nebyla to černá ani bílá, jak by se mohlo zdát, já měla slabost pro tyrkysově modrou a žlutozelenou. Jakmile jsem tyto odstíny viděla, hned se mi zlepšila nálada. K nim jsem později přiřadila blankytně modrou a lila. Obklopená těmito barvami jsem […]
Vyvěštila jsem si z čajových lístků ženicha
Nikdy jsem netušila, že mám talent na věštění. Jednou jsem ale zírala na dno svého šálku čaje a lístky mi prozradily budoucnost. Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na počasí. Pršelo už druhý den. Popíjela jsem šálek čaje z konvičky, která patřila k mým oblíbeným. Ten čaj jsem si přivezla ze […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
historyplus.cz
Rusové museli USA uplatit, aby Aljašku koupily
Alexandr II. rázuje po místnosti sem a tam. Dobře ví, že mu teče do bot. Řada neúspěšných válek zemi zcela zdecimovala. Dluhy navíc začínají být neúnosné. „Prodejte Aljašku,“ rozhodne nakonec, „stejně slouží jen jako výběh pro lední medvědy!“ V médiích Aljašku označují všelijak – jako velkou zamrzlou hroudu ledu, ledárnu či Sewardovu ledničku. Ve Spojených státech
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
enigmaplus.cz
Počítač a baterie steré 2000 let. Skutečně existovaly!
Připadají vám hodinový strojek či baterie jako vymoženosti dnešní doby? Takzvaný počítač z Antikythéry objevil 17. března 1902 řecký archeolog Spiridon Spice (1859–1932) při prohledávání vraku římské
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
21stoleti.cz
Z jiné hvězdné čtvrti: Sluneční soustavou prolétá mezihvězdná kometa
Astronomové oznámili objev teprve třetího známého objektu, který k nám přilétl z jiného hvězdného systému. Tento návštěvník, nově označený jako 3I/ATLAS, byl poprvé spatřen teleskopem v Chile jako nez
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
skutecnepribehy.cz
Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala,
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
epochalnisvet.cz
Magické křižovatky: Hranice mezi světy
Na první pohled obyčejné místo. Silnice, která se rozbíhá do čtyř stran. Křižovatka. Ale podle pradávných věr právě tady slábne závoj mezi světy. Je to místo, kde můžete přivolat duchy, uzavřít smlouvu s démonem nebo získat dovednosti, které nejsou z tohoto světa. Opravdu tady můžete změnit svůj osud? A jak vysokou cenu za to zaplatíte?
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
epochaplus.cz
Bodie: Mrtvé město zlata, hříchu a zločinu, kde se zastavil čas
Stovky „městeček duchů“ jsou rozesety po Spojených státech jako památka na období zlaté horečky, ale žádné není tak známé a zachovalé jako Bodie. Toto kdysi největší a nejmodernější městečko v Kalifornii, plné zlata, peněz, hříchu a krve, prožilo jen tři roky slávy, než se propadlo do desítek let úpadku. Dnes, jako národní historická památka, vypadá,
Zase to otravné mravenčení. Co když se často vrací?
panidomu.cz
Zase to otravné mravenčení. Co když se často vrací?
Občas se to stane každému. Nohu si lidově řečeno přeležíte a pak vám chvíli na chodidle pobíhají mravenci. Banalita. Jenže co když se mravenčení vrací častěji? Pocit mravenčení nebo brnění je vlastně hlášením, které nám posílají nervy oné partie: Něčím jsme je utlačili, podráždili nebo jim způsobili nedokrvení. To je celkem prostá podstata problému. Složitejší
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
epochanacestach.cz
Čína: Její panenská příroda vám sebere dech
Slunce se mocně opírá o štíty mohutných hor. Na nebi není ani mráček a skoro to vypadá, že ostré vrcholky masivů musejí každou chvilkou protnout blankytně modrou oblohu. Jejich majestátnost a dravost krotí nádherné listnaté lesy, jejichž podzimní „čarokresba” vezme dech všem přihlížejícím. Je jednou z největších zemí a statistické údaje popisující tuto nejlidnatější část
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
nasehvezdy.cz
Morávková drasticky hubne, aby zachránila manželství?
Co se to děje s oblíbenou herečkou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě? Dana Morávková (53) vždy působila dojmem sebevědomé ženy, která by nesklouzla k malichernostem, jako je nesmyslné hladovění v t
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
iluxus.cz
První surfařská cestovka slaví plnoletost: 18 let na vlnách
Surfová kancelář Surf-Trip, kterou založili sourozenci Olivovi, naučila za 18 let surfovat tisíce lidí z Česka i Slovenska. Z původně malých surfových kempů vyrostla ve stabilní cestovní kancelář s me
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz