Na první pohled obyčejné předměty v sobě mohou skrývat nečekanou sílu. Dřevěná soška, kterou mi vnučka darovala, mě vrátila do života.

Moje dcera Jitka se ve třiceti letech vdala a s manželem se pak odstěhovali do Prahy. Bydleli od nás téměř dvě stě kilometrů, z čehož jsem dvakrát radost neměla.

Byla jsem zvyklá, že ji vídám několikrát do týdne – buď mě zašla navštívit ona, nebo jsem šla já k ní.

Teď jsem byla ráda, když k nám mladí zajeli jednou měsíčně o víkendu. A když se jim pak ještě narodila dcera Jana, moje vnučka, mrzelo mě to o to více.

Odjela do Afriky

Když vnučka povyrostla, začala za mnou pravidelně jezdit na víkendy vlakem. Vždy jsem se na její návštěvy velice těšila. Většinou jsme spolu vařily a pekly nějaké dobroty, chodily jsme na procházky, a také mi pomáhala na zahrádce.

Byla to velice inteligentní a milá dívka a jak rostla, byla čím dál krásnější. Vždycky měla velice ráda knížky a také moc pěkně hrála na piano, a když jí bylo patnáct let, začala se více zajímat o duchovní věci a esoteriku.

V osmnácti letech dokonce odjela se skupinou přátel na měsíc do Afriky, kde navštívila i tamní domorodé kmeny, od kterých, jak sama říká, se mnohé naučila. Vrátila se odtamtud mnohem dospělejší, vnímavější a otevřenější.

Darovala mi sošku

Po svém pobytu v Africe ke mně Jana na dva týdny přijela, aby mi dělala společnost. Hodně jsme si spolu povídaly. Vyprávěla mi o Africe a jak tam lidé žijí, já jsem jí zase líčila vzpomínky na svůj život.

Řeč přišla i na to, že mívám po smrti manžela strach a starosti o své blízké i o sebe. Janička se na mě podívala a pak z tašky vytáhla malou dřevěnou sošku. „Je to soška egyptského boha,“ vysvětlovala mi.

„Dal mi ji náčelník jednoho kmene, kde jsme několik dní bydleli. Je nabitá silou a pozitivní energií. Má za úkol chránit svého majitele a jeho blízké.“ Moc jsem těm řečem nevěřila, ale sošku jsem si vzala a postavila jsem ji na poličku v obýváku.

Bylo mi mizerně

Uběhl asi rok a já jsem skoro zapomněla, že tu sošku mám. Můj život běžel tak, jako doposud. Pak jsem ale začala mít zdravotní problémy. Do té doby jsem nebyla skoro vůbec nemocná. Trápila mě nepříjemná kožní nemoc a netušila jsem, kde a jak jsem k ní přišla.

Byla doprovázena horečkami. Brala jsem spousty léků, ale ty zabíraly vždy jen na chvilku. Vyrážka byla velmi úporná a začala se podepisovat i na mé psychice – chovala jsem se podrážděně, špatně jsem spala, nemohla jsem se na nic soustředit.

Zkusila jsem i různé přírodní mastičky a obklady, ale i ty přinesly úlevu pouze na krátkou dobu. Ve chvíli, kdy už jsem skutečně začínala ztrácet nervy, jsem si vzpomněla na tu sošku.

Vyléčila mě

Zavolala jsem vnučce a zeptala se jí, jak mám s talismanem zacházet. Řekla mi, ať ho mám stále u sebe a představuji si, jak si z něj beru sílu. Začala jsem s tím okamžitě. Uplynuly tři dny a nepříjemná vyrážka i horečka skutečně začaly ustupovat.

Po dvou týdnech nebylo po nemoci ani památky. Když jsem šla na kontrolu k lékaři, nechápal, jak se mohl můj zdravotní stav tak náhle zlepšit. Že to má na svědomí egyptský bůžek, jsem mu pochopitelně neřekla.

Helena B. (67), Ústí nad Orlicí