Můj dlouholetý přítel o mě ztrácel zájem a tak jsem se rozhodla, že ho překvapím. Koupila jsme si drahou voňavku a čekala, že bude nadšený. Sklidila jsem jen výsměch.

Každý večer jen televize a mlčení. Tak probíhaly moje večery s přítelem, s kterým jsme byli spolu už víc než deset let. Kdysi jsme vrkali jako zamilované hrdličky. Chodili jsme spolu na romantické večeře a vycházky, do kina i divadla.

Dopřávali jsme si i dovolené a nešetřili na nich. Jenže teď bylo už delší dobou všechno jinak.

Pořád jen bručel

Z mého kdysi tak hodného, milého a vtipného Petra se stal zádumčivý bručoun. A kdyby jen to. Pořád se do mě jen strefoval, stále se mu na mě něco nelíbilo! „Martino, ty máš ale ránu!“ řekl mi, když jsem se mu ukázala ve svých nových šatech.

Nebyla jsem žádná velká krasavice, ale že by na mě musel být tak sprostý? Ve svém věku jsem měla celkem obstojnou postavu a nějaké vrásky mě netrápily. Začala jsem Petra podezírat z nevěry, ale asi jsem byla vedle.

„Možná má starosti v práci,“ utěšovala mě kamarádka, ale moc přesvědčivě nezněla. „Nebo že by byl nemocný?“ dodala nesměle, ale potom zavrtěla hlavou: „To by pořád nechodil do toho fitka!“ Petr se totiž dal na sport a chodil posilovat.

Zesměšnil mě

Rozhodla jsem se něco změnit. Chtělo to nový parfém! Voněl nádherně, také stál víc než dva tisíce korun!. Doma jsem připravila oblíbené jídlo mého přítele. Zapálila jsem svíčky a navoněla se novou vůní.

Netrpělivě jsem čekala na Petrův příchod z práce. Hned jak zasednul ke stolu, nakrčil nos. „Co to tady tak smrdí?“ zeptal se výhrůžně a přičichnul k večeři. „To není to maso, to jsi ty! Cos to prosím tě na sebe vylila?

Zkaženou vodu z vázy?“ zeptal se výsměšně, vstal od stolu a zasednul k televizi.

Zůstala jsem jako opařená. Nemít takový vztek, brečela bych jako želva! Měla jsem chuť se hádat. Nebo ještě lépe, dát mu facku. Ale byla jsem tím šokem tak zesláblá, že jsem se nezmohla na nic. Zůstalo to ve mně jako vřed.

Uplynul dlouhý měsíc, než jsem byla schopná na Petra promluvit.

Pomsta vůbec nevoněla

Zošklivil se mi tak, že jsem nemohla na něho ani pohlédnout, natož se s ním bavit. „Zítra jedu na tři dny pryč, tak mě nečekej!“ oznámil mi jednou u snídaně a odešel si balit kufr.

Nejdřív mě napadlo, zda se ode mě Petr nestěhuje, ale ne. Balil si samá lejstra, co potřeboval do práce. Byl totiž celý život účetní a přesluhoval, na což byl náležitě pyšný. Tvrdil, že nikdo jiný by všechno tak dobře nezvládnul.

Pochopila jsem, že nadešla chvíle pro pomstu. „Vrátím mu to ponížení i s úroky!“ rozhodla jsem se a běžela do obchodu. Zde jsem nakoupila několik různých balení zrajících sýrů. Čím silnější odér, tím lépe! Stačilo jen počkat, až bude mít Petr sbaleno.

V lázních se navoním

Když spokojeně připravil kufr ke dveřím, aby měl druhý den ráno vše v pořádku, nastal můj čas. Syrečky jsem opatrně dala do špiček jeho luxusních polobotek. Kousek zbyl i do kapsy oblekového saka a ždibíček do špičky kravaty, do takové té kapsičky na rubu.

Zatím nebylo cítit téměř nic, ale doufala jsem, že cestou se vše rozleží. No, rozleželo. Petr zuřil a vzteky kopal do dveří. Ty se mu už ale neotevřely. Vyměnila jsme zámky a jeho věci odnosila do sklepní kóje.

A moje luxusní voňavka? Snad se mi bude hodit v lázních, kterými jsem se odměnila za ten horor, který jsem si musela prožít!

Olga Z. (66), Zlín