Moji synové byli odmala neobyčejní. Nadaní. Každý na něco jiného. Mladší Štěpán tíhl k hudbě, byl tanečně nadaný, ale nakonec zvítězily housle.
Roman měl naopak přímo hudební hluch, ale snad se narodil s míčem u nohy. Jeho vášní byl fotbal, a i když to do něj nikdo nevtloukal, od tří let se toužil stát fotbalistou.
Roman byl ale naštěstí rozumný a věděl, že jen fotbalem být živý nemůže a tak pilně studoval gymnázium a vedle toho se věnoval svému oblíbenému sportu.
Všichni za hranice
Byl opravdu šikovný útočník, takže ve škole dostal individuální studijní plán. Po maturitě mu v klubu nabídli, že by mohl odjet hrát do Německa. On s obrovskou radostí kývl a mně nezbylo než jeho rozhodnutí respektovat a podpořit ho v jeho velké šanci.
V tu dobu měl Štěpán ještě dva roky do maturity, ale už mluvil o tom, jak rád by hrál a studoval housle v zahraničí. Byl posedlý představou, že odjede do Ameriky. A tu také uskutečnil.
Otevřela se mu cesta na prestižní hudební vysokou školu v Bostonu, kam hned po dokončení české školy odletěl.
A já ubohá snad tady zůstanu sama? Byla jsem rozvedená. Měla přítele Radka, ale ještě jsme spolu nežili, vždyť ani nebyl rozvedený.
Já nebudu rozumět
Když si kluci zabalili kufry a frnkli mi z hnízda, byla jsem smutná, ale naštěstí jsme zůstali v kontaktu. Volali jsme si přes internet, mailovali a posílali fotky. Kluci se mi vždy svěřovali, a když byli daleko od domova, byli sdílní ještě víc.
Roman nikdy neměl nouzi o slečny a tak i v Německu se mu dařilo nejen na fotbalovém hřišti, ale i balit holky. Díky tomu se brzy naučil perfektně německy, což mu s angličtinou, kterou už také ovládal, otevíralo dveře do světa.
Posílal mi fotky s krasavicemi, které se kolem něj neustále točily. A před Vánocemi slíbil, že dorazí domů. „Přijedu s Irene, zůstane s námi čtyři dny, ukážu jí město a na Vánoce odjede domů. Je to Dánka, bude se ti líbit,“ sděloval mi do telefonu Roman.
Bude se mi líbit? Na pohled třeba ano, ale vždyť neumím ani pípnout žádným cizím jazykem.
Mluvila jsem posunky
I Štěpán se chystal po prvním semestru domů z USA. Volal mi, jak se těší a vymýšlel program, jak strávíme jeho volné tři týdny. Těšil se na mě, na bráchu i na rodné město.
Když zachrastily klíče v zámku a on otevřel, byla jsem nadšená, že i on našel cestu domů.
A překvapená. Přivezl s sebou totiž také dívku. Seznámili se na hudební škole, která byla plná mezinárodních studentů. Alexia pocházela ze Španělska, ale s rodiči od dětství žila v Americe. Byla krásná, snědá, milá a stále se smála.
Hlavně tomu, že jsme se domlouvaly rukama nohama. V jednom týdnu se z našeho domova stala internacionální domácnost, kde se mluvilo hlavně anglicky a já pouze posunky. Kluci a jejich dívky se skvěle bavili a i když mi vše překládali, cítila jsem se méněcenně.
Vařit umím na jedničku
Tak jsem komunikaci vzala z jiného konce. Rozhodla jsem se, že se dívkám představím prostřednictvím naší kuchyně a českých jídel. Dělala jsem svíčkovou na smetaně, polévku s játrovými knedlíčky a bramboráky, kterými jsem se všem zavděčila úplně nejvíc.
Užili jsme si skvělých pár dní a pro mě holky představovaly velké zpestření. Když obě odjely, užila jsem si ještě své syny o samotě a dozvěděla se o dívkách víc. Strávili jsme pěkné Vánoce, a když se mi zas kluci rozutekli do světa, měla jsem čas přemýšlet.
Myslí to se svými dívkami vážně, jsou dospělí a žijí v zahraničí. Já neumím žádný cizí jazyk. Až za nimi někdy pojedu, budu schopná vůbec trefit? Jak poletím letadlem za Štěpánem do Ameriky, když neumím ani slovo anglicky?
Překvapila jsem všechny
Radek mi po Vánocích strávených s rodinou přichystal milé překvapení. Bude se rozvádět a chce žít se mnou. Byla jsem šťastná, že už nebudu tak často sama. Já jsem ho na oplátku také překvapila.
Zaplatila jsem nám roční kurz angličtiny. Když přijeli příště synové s dívkami na návštěvu, už jsme je dokázali přivítat a prohodit s nimi pár vět.
Stanislava J. (49), Praha
