Říká se, že všechno na světě má duši. Platí to nejspíš i pro čísla. Když je urazíme, pomstí se nám.
Dobře si vzpomínám na jednu příhodu z dětství, která pak stála za mými nejrůznějšími životními nesnázemi. Ve škole jsme měli sportovní odpoledne. Každý z nás dostal přidělené nějaké závodní číslo.
Já jsem si přála sedmičku, protože jsem věděla, že se říká, jak je šťastná. Dostala jsem ale devatenáctku. Vztekle jsem tím číslem, které jsem si měla navléct, mrskla o zem a řekla jsem, že závodit nebudu. Ještě jsem pak schválně po něm šlapala.
Vytrucovala jsem si tak tu sedmičku. Spolužačka Katka mi tehdy řekla, že se to číslo, ta devatenáctka, bude na mě zlobit. Čísla prý mají duši a pamatují si, když jim někdo ukřivdí. Samozřejmě jsem se jí vysmála.
Došlo mi to až později
Některé věci, které pak měly souvislost s číslem devatenáct, jsem si uvědomila opravdu až zpětně. Třeba den, kdy se při nehodě s rodiči zabila v autě moje nejlepší kamarádka ze základní školy. Bylo to devatenáctého července.
Pro mě, jako patnáctiletou holku, to byl naprostý šok. V den svých devatenáctých narozenin se mi pak stala nehoda. Na ulici mě porazilo auto. Musela jsem kvůli tomu o rok odložit maturitu.
Tu jsem si pak zopakovala, protože jsem se bála jediné otázky z odborného předmětu. Měla číslo devatenáct a já jsem si ji pochopitelně vytáhla a vyhořela jsem. Místo abych si hledala už v létě práci, strávila jsem horké měsíce učením na záříjový reparát.
Naštěstí jsem na druhý pokus měla otázku, kterou jsem zvládala perfektně. Svoji první vážnou známost jsem poznala na diskotéce. Jmenoval se Lukáš a jak to tak bývá, viděla jsem v něm ideál. Věřila jsem tomu, že si ho vezmu a budu s ním šťastná celý život.
Prokletá devatenáctka zasáhla do mého života hned dvakrát: jednak se Lukáš narodil devatenáctého září – a o tom, že mi je nevěrný, jsem se dozvěděla devatenáctého ledna. Ani tehdy mi ještě nedocházelo, jak mi to číslo přináší smůlu.
Teprve když jsem se na třídním srazu znovu potkala s Katkou a ona mi připomněla onu příhodu s odhozeným startovním číslem, začala jsem pátrat po důsledcích. A zjistila jsem, že si na číslo 19 budu muset opravdu dávat pozor!
Porod jsem raději urychlila!
Možná to někomu bude připadat směšné, ale začala jsem mít z devatenáctky strach. Kdykoliv se mi nějaký kluk nebo muž líbil, první, co následovalo, bylo zjistit jeho datum narození. Dva nápadníky jsem kvůli tomu odmítla.
Třetí se narodil na Štědrý den a dokonce věděl i hodinu. Bylo to naštěstí ve tři odpoledne, takže se následně zrodilo moje první manželství. David o mně věděl všechno, svěřila jsem se mu i s tím prokletým číslem. Bral to docela vážně.
Na žádný devatenáctý den v měsíci jsme nikdy nic neplánovali. Poté, co mi jako termín porodu syna stanovili devatenáctého března, možná i silou podvědomí jsem vše urychlila, takže se narodil o dva týdny dřív.
Zásahům do svého života jsem se ale stejně nevyhnula. Není těžké uhodnout, jaké datum se psalo, když jsem si zlomila nohu, když jsem nabourala s autem nebo když jsem dostala výpověď v práci. A přišly i horší věci.
Devatenáctého jsem na začátku těhotenství přišla o druhé dítě, devatenáctého mi zemřela maminka na infarkt. A devatenáctého jsem se i rozvedla. Po letech mi jedna známá poradila, abych se číslu 19 omluvila a jako důkaz zapálila svíčku v kostele.
Udělala jsem to a od té doby je opravdu klid. Možná se něco podobného stalo i vám, jen o tom nevíte. Zkuste se ohlédnout za kritickými dny svého života, jestli je nespojuje nějaké konkrétní číslo. Třeba zjistíte zajímavé věci!
Magda R., (51), Liberec