S Mirkem jsme se seznámili čirou náhodou u táty v práci, když potřeboval, abych mu několik týdnů dělala sekretářku, protože ta jeho byla zrovna se zápalem plic v nemocnici.
„Johano, moc tě prosím. Bude to jen dočasný záskok. Nevím, kde bych teď někoho jiného hledal. Slibuji, že s tebou budu jednat jako s kýmkoli jiným,“ prosil mě tehdy táta u večeře, když mu ze dne na den „odpadla“ jeho sekretářka Zuzana.
Zuzana byla tátovou pravou rukou. Sjednávala mu všechny jeho schůzky, připravovala podklady pro jednání, obtelefonovávala klienty a tak dále a tak dále. Když tenkrát náhle onemocněla, byl táta doslova ztracený.
Nakonec jsem se nechala přemluvit. „Tak dobře,“ řekla jsem. „Ale budu to mít u tebe.“
Nováček, jako já
Táta měl štěstí. Tehdy jsem se zrovna vrátila z ročního pobytu v zahraničí, takže jsem práci neměla, a tak jsem mohla nastoupit okamžitě. A nebyla jsem jediným nováčkem v tátově podniku.
Ve stejný den, co já, nastoupil i Mirek – milý, přátelský a velice pohledný muž, o něco málo starší než já. Měli jsme společnou kancelář. Hned jsme si padli do oka. Často jsme spolu řešili pracovní záležitosti, ale po pár dnech zabředla řeč i k jiným tématům.
Čím více jsme se poznávali, tím sympatičtější a příjemnější mi byl. Měl skvělý smysl pro humor a rád sportoval. Stejně jako já, i Mirek měl rád cyklistiku a vysokohorskou turistiku.
Zamotal mi hlavu
Jednou večer jsme se v kanceláři zdrželi dlouho do večera. Měli jsme oba hlad, tak jsme si z nedaleké pizzerie objednali pizzu. Než nám ji donesli, nabídl se Mirek, že mi pomůže s vytvořením grafů na mém počítači.
Byl tak blízko, že jsem cítila jeho příjemný parfém. Voněl jako vzduch po jarním dešti. Kdybych bývala neseděla na židli, nejspíš by se mi podlomila kolena. Ale i z Mirkových reakcí bylo zřejmé, že se mu líbím.
Vždy, když se naklonil přes mé rameno, aby mi na monitoru ukázal, jakou cestou se grafy vytváří, bych přísahala, že si přivoněl k mým vlasům. Tušila jsem, že i já ho přitahuji, ale netroufla jsem si udělat první krok.
Přece jen jsem si nebyla úplně jistá, zda si to všechno jen nenamlouvám.
Vážný vztah
Jiskření mezi námi však postupně sílilo. Jednou večer jsme se vraceli z pracovní schůzky, Mirek mě vezl autem domů, a když zaparkoval u chodníku, vášnivě mě políbil. Začali jsme se potají scházet.
Po pár týdnech bylo jasné, že se nejedná o žádný nahodilý románek. Skutečně jsme se do sebe zamilovali. Takže jsme museli s pravdou ven. Tátovi jsem tedy řekla, jak se věci mají. Že Mirka miluji a že on miluje mě.
Zpočátku to nenesl úplně lehce, ale nakonec se s tím smířil. A maminka? Ta byla nadšená, že si její čtyřicetiletá dcera konečně našla vážnou známost.
Životní partner
S Mirkem jsme spolu chodili něco málo přes rok, když mě požádal o ruku. Bez zaváhání jsem řekla ano. Milovala jsem ho tak, jako ještě nikoho jiného. Byl pro mě vším – nejlepším přítelem, skvělým milencem, skálou, o kterou jsem se mohla kdykoli opřít.
Obdivovala jsem jeho klid a vyrovnanost, i zapálení a odhodlání, se kterými se vrhal do nových věcí a výzev. Rád překonával sám sebe a pokaždé, když si něco umanul, tak zatím šel.
Byl vytrvalý a trpělivý, na rozdíl ode mě, která jsem chtěla mít všechno okamžitě.
Prostě jsme se báječně doplňovali.
Nejlepší chlap
Dva roky po svatbě se nám narodil syn Matyáš. Mirek byl hodně pracovně vytížený, takže jsem si myslela, že většina péče o syna bude padat na moje bedra. Ale mýlila jsem se.
Mirek mi pomáhal naprosto se vším – jezdil na nákupy, připravoval večeře, dokonce i malému měnil plínky.
Zkrátka byl, a je, ten nejlepší táta a manžel na světě.
Johana V. (45), Praha