Tajemné síly hlídají naše životy a pomáhají, když mohou odvrátit nějakou špatnou událost.

Toho dne jsme se s manželem vraceli z víkendového pobytu na chalupě. Můj muž řídil a já seděla na sedadle spolujezdce.

Byl zářijový podvečer, měli jsme za sebou krásnou a klidnou neděli a já si v duchu plánovala, co je zapotřebí pro úspěšný start do nového týdne. V tu chvíli jsem netušila, jakému nebezpečí se blížíme vstříc a co nás od této hrozby nakonec zachrání.

Spatřila jsem vzadu něco podivného

Přijížděli jsme k našemu městečku. Naše cesta vedla kolem novostaveb, nedávno postavených na svahu. Mezi jednotlivými domy byly příkré ulice, které do kterých nebylo moc vidět. Manžel, který je dobrým a spořádaným řidičem, tomu přizpůsobil rychlost vozu.

Najednou se mi zdálo, že se za mnou na zadním sedadle něco pohnulo. Obrátila jsem se tam, ale nic jsem neviděla. Řekla jsem si, že to byl nejspíš nějaký stín zvenku. Pro jistotu jsem se ale ještě podívala do vnitřního zpětného zrcátka.

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Na zadním sedadle jsem spatřila sedět podivnou postavu, celou v bílém. Ani jsem si ji nestačila pořádně prohlédnout, protože jsem nahlas vykřikla a chytila manžela za ruku. To mělo za následek, že strhl řízení a vjel na chodník!

Od tragédie nás dělilo pár vteřin!

Seběhlo se to všechno hrozně rychle. Autu se nic nestalo a já s manželem jsme to odnesli jen leknutím, ale v následujícím okamžiku vyjel z jedné z těch postranních ulic kočárek.

Uvědomila jsem si, že kdybychom bývali dál pokračovali v jízdě, tak bychom ho srazili. Za moment vyběhla nešťastná mladá žena, které kočárek s dítětem ujel. S pláčem se nám pak šla omluvit. Manželovi jsem o tajemné osobě na zadním sedadle řekla až později.

Myslel si totéž, co já: byl to něčí strážný anděl, ať už jednoho z nás dvou nebo té matky. Neumím si to jinak vysvětlit, ale jsem ráda, že díky nadpřirozeným silám všechno dopadlo dobře, i když to bylo opravdu o vlásek!

Marta (52), Ústecko