Bez přátel by byl život chudý a smutný. Ve dvaceti letech máme přátel, že nevíme s kterými se dřív setkat. Po třicítce najednou není, komu zavolat, když se vám zhroutí svět a potřebujete se vyplakat na rameni.

Ve virtuálním počítačovém světě se vám to možná „přáteli“ jen hemží. Ale kam se poděl ten kamarád na život a na smrt.

Není na ně čas

Mladí lidé snadno navazují přátelství, ale záhy poté začnou kamarády rychle ztrácet. Lidé kolem třicítky už mívají vyhraněnější zájmy i názory na život a na svět. Investují hodně času a energie do kariéry, partnerského vztahu a rodiny.

Na pěstování společenských styků a hlubších přátelství už nemají čas. A kamarádi se z jejich života postupně vytrácejí. S přibývajícím věkem si také začínají držet od ostatních odstup, jsou méně bezprostřední.

Kamarádské dialogy se omezí na povrchní a často i falešný tlachání o ničem. Dost často totiž chybí potřebná důvěrnost, svěřování se s nezdary, problémy a pochybnostmi.

Dospělácké přátelství

Když se přehoupne padesátka, začnou lidé opět víc toužit po přátelích. Děti dospěli, za kariérou už není třeba se honit. Jenže jak najít nové přátele, pokud jste i žádné z mládí neuchovali?

Zkuste cestovat, jedno jak daleko a kam.

Podstatné je, že tak postupně odbouráte strach dát se do řeči s cizím člověkem. Zbavíte se tím největší brzdy, která vám brání v navazování nových kontaktů. Stejnou službu vám poskytnou i zájmové kroužky a různé aktivity.

Nebojte se a vyjděte vstříc novým přátelstvím. V padesáti, ale i v šedesáti je dobrý čas na nová důvěrná přátelství. Bez přátel totiž jinak život není úplný.