Každý měsíc se scházel můj muž se svými spolužáky v hospůdce nedaleko Pohořelce. Jednou se mu pozdní návrat domů málem nevyplatil.
Pražský Pohořelec je ohněm prokletý. Zejména místo mezi kostelem sv. Matouše a domem U Drahomířina sloupu pekelné plameny přímo přitahuje.V minulosti se to tu různými historkami o ohni, čertech a hořících bytostech jen hemžilo.
Podle jedné z legend se zde propadla do země zlá kněžna Drahomíra i s kočárem a koňmi. Od té doby zde za bouřlivých nocí vyjíždí z podzemí v ohnivém kočáře taženém koňmi, ze kterých srší jiskry.Sedí na kozlíku místo kočího a volá: ,,Bude zle, bude zle!“ Koho tím zoufalým voláním chce varovat, se neví.
Chtěli pokračovat
Ten čtvrtek seděl manžel se spolužáky déle, než bylo zvykem. Zapíjeli fotbal a manželku jednoho z nich.Čerstvému vdovci se nechtělo do prázdného bytu, a tak přesvědčil další tři, aby s ním pokračovali do nedalekého non stopu.
Bylo po půlnoci, když se ocitli v těchto místech. I když byla noc klidná, zničehonic se zvedl vítr a v dáli se ozvalo burácení blížící se bouře.Skupinka těch čtyř byla zmohlá alkoholem a čerstvý vdovec se uložil na lavičce. A usnul.
Dva se rozhodli pokračovat v cestě do kýženého podniku, zatímco manžel zůstal u spícího kamaráda. Pokoušel se ho vzbudit.
Jak tak s ním cloumal, ucítil náhle kouř a neuvěřitelný zápach. Jako by se pálila guma. Rozhlédl se kolem, ale nikde nic neviděl. Najednou se mu před očima zablýsklo. Chvíli z toho oslnění neviděl.
Jen slyšel dusot kopyt a rachocení kol.Jako ohnivá koule se kolem něho prohnalo cosi velkého. Oči mu slzely, jako by se díval do slunce. Když ho to míjelo, slyšel ženské volání. Nerozuměl ale, co ta žena křičí.
Ochromen zíral za zjevením, které najednou zmizelo, jako by se do země propadlo.
Pes je hnal do baru
Hluk probral kamaráda. Posadil se a zíral za ohnivým zjevením. „Jsem tak nalitej, nebo to vidíš taky?“ Jenže to nejhorší mělo teprve přijít. Poblíž se ozvalo vytí psa. Než se ti dva nadáli, blížil se k nim pes.Černá srst zvířete jiskřila.
Manžel s kamarádem vyskočili a běželi prázdnou ulicí k non stopu. „Co to je?“ funěl vdovec v běhu a manžel jej pobízel, ať nekecá a přidá. Do baru málem proskočili zavřenými dveřmi.Tam jim samozřejmě nikdo nevěřil a všichni se smáli, až se za břicho popadali.
Když barman vykoukl ven, světélkující pes nikde nebyl a ulice byla tichá. Jak jsme se ale dále dočetli v pověstech, na Pohořelci můžete v noci skutečně potkat ohnivého psa, kterého vede na řetězu bezhlavý muž.Muže bez hlavy ti dva naštěstí neviděli.
Jeho uříznutou hlavu však drží pes v tlamě. A psisko opravdu něco velkého v tlamě mělo.
Hodilo se mi to Ohnivý pes je prý duše manželky bezhlavého muže, která mu uřízla hlavu, a teď ho užírá i po smrti.Vzhledem k tomu, že manžel ani jeho kamarád pověsti, které se k Pohořelci vážou, do té doby neznali, těžko si mohli svůj zážitek podle nich vymyslet.
Ať už se ale stalo tu noc cokoliv, největší prospěch z této příhody mám já.Manžel se od té doby vrací ze svých třídních srazů do jedenácti a dá si jen čtyři piva.
Ludmila (63), Praha .