Zdálo se mi, že jedu v autě po dálnici, a pak přišel prudký náraz. Zvuk tříštícího se skla se mi zaryl až do morku kostí. Druhý den jsem odmítla jet na služební cestu. Kolega se nabídl, že pojede místo mě.
Vzpomínám si, že jako malá holka jsem často mívala sny, které se až nápadně podobaly tomu, co se pak odehrálo i ve skutečném životě. Tehdy jsem si to však ještě nedávala do souvislosti a už vůbec jsem tomu nepřikládala větší váhu.
Považovala jsem to za pouhé náhody. Když se mi ale podobné sny začaly zdávat o několik let později také v dospělosti, došlo mi, že se jedná o takzvané věštecké sny. Začala jsem se o ně více zajímat a studovat jejich významy.
Zlý sen
Když mi bylo třicet, nastoupila jsem do nové práce. Jednalo se o zástupkyni ředitelky obchodního oddělení. Často jsem jezdila na služební cesty, což mi nevadilo. Řídila jsem už několik let a myslím si, že jsem dobrá řidička.
Jednou, je to asi deset let zpátky, jsem měla jet na služebku do Rakouska. A právě noc předtím se mi zdál ten děsivý sen. Zdálo se mi o tom, že řídím auto, jedu po dálnici a kolem mě se řítí vysokou rychlostí desítky aut.
Pak jsem uslyšela silnou ránu a vzápětí přišel prudký náraz. Ucítila jsem bolest a strach. Probudila jsem se celá zpocená. Do rána už jsem oka nezamhouřila.
Cítila jsem úzkost
Během snídaně jsem neustále myslela na onen sen a na to, jaké pocity ve mně zanechal. Strach, úzkost, pocit blížícího se nebezpečí. Byla jsem nervózní a ani druhý šálek kávy mi na klidu nepřidal.
Vzpomněla jsem si na jeden článek o snech, v němž nějaký psycholog tvrdil, že se máme pocitů ze snů držet a nemáme je ignorovat. Celá nesvá jsem se vydala do práce. Ten den jsem měla jen na služební cestu, na kterou jsem se ještě předešlý den těšila.
Jenže teď bych dala cokoli za to, abych se z ní mohla nějak vykroutit. Vnitřní hlásek mi pořád našeptával, abych nikam nejezdila. A čím víc jsem se ho snažila zaplašit, tím větší neklid a obavy mě přepadaly.
Vymluvila jsem se na migrénu
I když jsem pro to neměla žádné racionální vysvětlení, považovala jsem svůj sen za jakési varování, abych toho dne za volant neusedala. Po celém těle jsem měla husí kůži a žaludek mě bolel od toho, jak jsem ho měla stažený strachy.
Kolega David si ihned všiml, že se mnou není něco v pořádku. „Jsi celá bledá. Je to dobře?“ ptal se starostlivě. Abych nevypadala jako blázen, odpověděla jsem mu, že mám od rána silnou migrénu.
Netrvalo to dlouho a doneslo se to i k šéfové, která rozhodla, že na služební cestu pojede místo mě někdo jiný. David se ochotně nabídl.
Kolega skončil v nemocnici
Necelé dvě hodiny nato volali z nemocnice, aby nám řekli, že měl kolega autonehodu na dálnici. Srdce mi tlouklo jako o život. „To ne,“ vydechla jsem. Šéfová nám však vzápětí řekla, že se Davidovi nic vážnějšího nestalo.
„Má „jen“ slabý otřes a zlomené zápěstí. Prý si ho ale pro jistotu nechají v nemocnici do druhého dne na pozorování,“ informovala nás. Nejvíc to odneslo firemní auto, které skončilo se zmuchlanou kapotou v poli.
Pavlína M. (44), Morava