Během telefonování s kamarádkou jsem v pozadí uslyšela záhadné hlasy. Hovor jsem si nahrála. Když jsem kamarádce záznam pustila, byla v šoku.

S Lídou jsme se znaly od mateřské školky. Vyrůstaly jsme spolu na jednom sídlišti, chodily jsme spolu na základku i na střední. Naše cesty se rozdělily, až když nám bylo osmnáct.

Zatímco já jsem šla na učňák v našem městě, Lída se přestěhovala na kolej do Prahy.

Už jsme se nevídaly moc často, ale pořád jsme spolu byly v kontaktu. Několikrát do týdne jsme si volaly a psaly maily. Jednou se nám stala zvláštní a děsivá příhoda.

Nevěřila mi

Bylo před víkendem a jako každý pátek, tak i tehdy, jsem kamarádce zatelefonovala. Chtěla jsem ji přemluvit, aby za mnou na víkend přijela. Začaly jsme si povídat, když jsem najednou uslyšela nějaké hlasy v pozadí.

Zeptala jsem se Lídy, s kým to tam je. „Nikdo další tu není,“ řekla udiveně a zasmála se. „Opravdu?“ ujišťovala jsem se. „Vážně, jsem tu sama,“ potvrdila Lída. „To je zvláštní,“ zamumlala jsem a pověděla jí o těch hlasech.

Kamarádka prohlásila, že se nám do hovoru nejspíš připletla nějaká jiná linka. Dohodly jsme se, že zavěsíme a zavoláme si znovu.

Pořídila jsem záznam

Udělaly jsme to, jenže se tím nic nezměnilo. Zatímco já jsem slyšela ve sluchátku cizí lidi, Lída slyšela pouze mě. Bylo to divné, protože v případě promíchání nějakých hovorů bychom měly to narušení vnímat obě.

Kamarádka si z toho dělala tak trochu legraci. Chtěla vědět, co ty cizí hlasy říkají. Rozhodla jsem se, že náš hovor začnu nahrávat. Současně jsem se snažila zachytit nějaká slova.

Při pozorném naslouchání jsem si uvědomila, že cizí hlasy jsou dva – mužský a ženský.

I když byly hodně v pozadí, některým slovům šlo rozumět. Jedno z nich bylo slyšet zcela zřetelně. Bylo to slovo „Lída“, jméno mé kamarádky. Po chvilce jsem uslyšela něco, z čeho mě zamrazilo po celém těle.

„Ona zemře,“ řekl mužský hlas. Ženský na to něco odpověděl, ale tomu už jsem nerozuměla. „Slyšíš je ještě? Co říkají?“ vyzvídala kamarádka. „Nevím, je jim hrozně špatně rozumět,“ zalhala jsem.

Nedalo mi to spát

Po dalších několika minutách jsme se rozloučily. Když jsem zavěsila, přehrála jsem si záznam ještě jednou. Pozorně jsem se na něj soustředila a dešifrovala jsem většinu hovoru neznámých lidí.

Vyplývalo z něj, že se bojí o život dívky jménem Ludmila. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Skoro celou noc jsem nespala. Přemýšlela jsem, zda o tom mám povědět kamarádce, ale nakonec jsem se rozhodla, že to neudělám.

Buď by mi nevěřila, což bylo více pravděpodobné, nebo bych ji zbytečně vyděsila.

Podivné zjištění

Uplynulo asi čtvrt roku a Lída vážně onemocněla a musela na operaci. Měla jsem o ni velký strach. Okamžitě jsem za ní jela do Prahy a nahrávku jsem vzala s sebou. Když jsem ji Lídě pustila, byla v šoku.

Ty hlasy patřily jejím zesnulým prarodičům. Zdá se, že z onoho světa nad svojí vnučkou drželi něco jako stráž – a já jsem to nějakým nedopatřením zjistila!

Agáta M. (42), Chrudim