Před třemi lety jsme s manželem prodali byt v Praze a přestěhovali jsme se do domku na vesnici. Netušili jsme ale, že skrývá temné tajemství.

Byl to vždycky náš sen, pořídit si na „stará“ kolena domeček za Prahou. Když jsme narazili na ten inzerát o prodeji dvoupatrového malého domku se zahradou, ihned jsme se na něj jeli podívat. Byl velice zachovalý a cena byla více než příznivá.

Byli jsme z něj tak uchvácení, že jsme ihned podepsali rezervační smlouvu, a o několik týdnů později jsme se do našeho vysněného domku přestěhovali.

Zrcadlo mi učarovalo

První měsíc se zdálo být všechno v pořádku. Některé věci, které v domě zůstaly po původních majitelích na půdě, jsme vyhodili, některé odvezli do zastavárny a několik zachovalých kousků jsme si nechali.

Bylo mezi nimi i starožitné nástěnné oválné zrcadlo. Hned, jak jsem ho uviděla, věděla jsem, kam ho v domě pověsím – na stěnu nad točitým schodištěm v prvním patře. Prázdná stěna pro něj byla jako stvořená. Kdybych jen bývala tušila, jaké noční můry si tím přivodím…

Vyděsila mě k smrti

Hned následující večer jsem v tom zrcadle spatřila přízrak ženy. Šla jsem po schodišti nahoru a v ruce držela hrnek s meduňkovým čajem. Procházela jsem kolem zrcadla do ložnice a koutkem okem jsem se do něj podívala.

Kromě sebe samé jsem za sebou zahlédla postavu ženy. Vlastně to ani postava nebyla. Jen vyhublá kostra potažená kůží. Měla tmavě hnědé dlouhé vlasy a na sobě cosi, co připomínalo noční košili. Hrůzou jsem vykřikla.

Hrnek mi vypadl z ruky a rozbil se o podlahu. Manžel přiběhl z ložnice a ptal se, co se stalo. Slov se mi nedostávalo, jen jsem rukou ukázala na zrcadlo. Přízrak ženy v něm už ale nebyl.

Dívala jsem se jinam

Od té doby jsem tu ženu v zrcadle vídávala pravidelně. Nikdo jiný kromě mě ji však nespatřil. Manžel navrhl, abychom zrcadlo sundali a prodali ho. To jsem ale odmítla.

Něco mi říkalo, že by to nebylo správné, že existuje nějaký důvod, proč jsem ho na té půdě našla a rozhodla se, pověsit ho právě na to místo nad schodištěm.

Pohled na tu ženu byl pro mě ovšem tak děsivý, že jsem si dávala dobrý pozor, abych se do zrcadla nedívala. A v době, kdy byl manžel služebně pryč, jsem ho zakrývala prostěradlem.

Zjevila se v pravou chvíli

Ten večer, kdy došlo k té události, jsem na to ale zapomněla. Šla jsem si lehnout a uprostřed noci mě probudil jakýsi šramot. Jako by byl někdo v domě. Vstala jsem a vyšla z ložnice na chodbu.

Zezdola jsem slyšela kroky. Myslela jsem si, že se manžel vrátil dřív. Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohl být zloděj. Sešla jsem dolů a v obýváku jsem spatřila neznámého muže. Slabě jsem vykřikla, otočila jsem se a utíkala po schodech nahoru.

Muž běžel za mnou. Na patře mě doběhl a napadl mě. Oba jsme byli otočeni čelem k zrcadlu. V tu chvíli se v něm zjevil přízrak ženy. Muž ho viděl taky. Polekaně vykřikl, udělal krok zpátky a přepadl přes zábradlí.

Nezemřel, ale měl několik zlomenin a byl hodně potlučený. Nebýt té ženy v zrcadle, kdo ví, jak by to celé dopadlo. Od té noci jsem ji už nikdy neviděla.

Kamila N. (60), střední Čechy