Bratr mého manžela kolem sebe rozséval jen samé neštěstí. Rodina ho považovala za prokletí. Když přišel jeho čas, našla se nakonec dobrá duše, která mu jeho hříchy odpustila.
Svého muže jsem si vzala z velké lásky. Narodili se nám dvě děti, a ani v nejhororovějším snu se mi nikdy nezdálo, že bych v sedmadvaceti letech ovdověla. Manžel byl prototypem muže, který zdravím jen sršel.
Byla v něm taková energie, optimismus a touha po životě, že by se mu smrt, kdyby se dožil vysokého věku, jistě vyhýbala i v osmdesáti. Tak, jako většině lidí v jeho rodě. Dlouhověkost měli totiž v genech.
O to bylo větší ranou a šokem, když se mi jednoho dne nevrátil domů. Do práce tehdy jezdili se svým bratrem na motorce. Řídil švagr. Jezdil jako blázen, což o něm prohlašovala i jejich matka. A tak nebylo divu, že jednou svou mašinu nezvládl.
Manžela to stálo život, zatímco bratříček z nešťastného karambolu vyvázl z drobnou odřeninou a otřesem mozku. Vina švagra byla prokazatelná. Odstěhovala jsem se k rodičům a přerušila s manželovou rodinou veškeré styky.
Pronásledoval každou
Největší slabinou švagra byly ženy. Jak se mu nějaká líbila, nebyla pro něj žádná překážka dost velká – ani příbuzenský vztah, ani nezletilost. Neteře se před ním zamykaly, jak byl strýček dotěrný, až konečně dopadla pověstná poslední kapka.
Ve svém sexuálním harašení došel tak daleko, že zneužil nevlastní dceru. Trvalo chvíli, než její matka pochopila, že si děvče nevymýšlí, aby otčímovi uškodilo. Realita byla drsnější, než všichni doufali.
K dívence se přidaly neteře, a další skutečnosti, které vycházely na povrch, jen přidávaly polínka. Sousedky, kolegyně na pracovišti, uklízečka… Nad nenasytným švagrem se stáhly mraky. Skončil před soudem a ve vězení.
Nikdy nikdo nepochopil, jak to udělal, že se z něho rychle zase dostal. Než se kdo nadál, byl venku. Měl v sobě takové zvláštní kouzlo a výřečnost, nejspíš díky své francouzské babičce, že ho vzala na milost každá.
Přibývaly další oběti
Ještě, že se toho tchyně nedožila. Byla to hodná a slušná žena. Synova popularita by jí v posledních letech života na šťastných chvílích nepřidala. Vězením problémy se švagříkem neskončily. Zřejmě ještě nesehrál svou děsivou roli až do konce.
Přišla další tragédie, v níž se angažoval. Tentokrát kočíroval traktor na poli. Spolu s ním se vezli další dva lidé. Všichni tři pracovali v tehdejším JZD. Kdo ví, co se tehdy událo, a jak k dramatu došlo, žádný svědek nehody nebyl.
Traktor se převrátil, oba spolujezdci zahynuli na místě, stejně jako kdysi můj manžel, jen švagr vyvázl živý a zdravý. Tímto skutkem se postaral definitivně o svou pověst. Jeho popularita byla tak veliká, že se před ním některé ženy křižovali.
I nejbližší příbuzní se mu začali vyhýbat. Švagr se odstěhoval a dlouhá léta o něm nikdo nevěděl.
Nečekané setkání
Léta jsem přemýšlela, kdo je ten nejrychlejší z pozůstalých, který položí na hrob mého manžela věnec vždy jako první. Tak tomu bylo třicet let. Až jsme se jednou na hřbitově potkali. Byl to švagr. Čas je velký léčitel starých křivd. Začali jsme si povídat.
A osud šel ten den ještě dál. U hrobu mého muže se objevila i švagrová. Pozvala jsem oba ke mně domů. Popili jsme domácího vína, trochu hruškovice a – v tu chvíli jsme měli přestat. Ale my chytli slinu. Švagr poslal pro další pití.
Po několika dalších doušcích jsem se dozvěděla, že ti v traktoru, kteří zemřeli, byl manžel a syn švagrové. Vlastní sestře zabil manžela a dítě?Nenáviděla ho! Alkohol probudil staré běsy. Už ani nevím, kdo uhodil koho.
Padaly facky, nadávky, přišla jsem částečně o nádobí. Dcera nečekala a běžela pro sousedy. Ti odvlekli švagra a jeho sestru z mého domu, posadili do aut a odvezli každého jiným směrem. Velké rodinné usmíření se nekonalo.
Konečně mohl odejít
Po tomto setkání začal švagr rychle chřadnout. Myslím, že jej držela při síle víra, že jej rodina vezme jednou na milost a odpustí mu. Moje snaha se špatným koncem mu vzala naději. Den po dni se jeho stav zhoršoval.
Polehával po nemocnicích, trpěl velkými bolestmi, ale smrt nepřicházela, ačkoliv prosil o slitování a ukončení svého pekla na zemi Až ho nejspíš nahoře vyslyšeli.
Možná si odpykal svým utrpením částečně hříchy, které napáchal, a tak se Osud rozhodl mu cestu na onen svět nakonec usnadnit. Na scénu nastoupila moje vnučka. Divoká bitka v mém poklidném domě na ni udělala dojem.
Začala se zajímat o rodinné vztahy a spletitou situaci kolem bratra jejího dědečka. Jako nezaujatý člověk přehodnotila situaci racionálně, nasedla do vlaku a starého nemocného prastrýčka navštívila. Ještě ten večer zemřel.
I po smrti se tvářit smířeně a šťastně.. Dlouho si prý s vnučkou povídali. Než odešla, políbila prastrýčka na tvář a řekla, že mu smrt svého dědečka odpouští.
Helena (63), Ostrov nad Ohří .