Před nedávnem jsme řešili s naším dospělým synem velmi nepříjemnou záležitost. Ne, že by byl nezletilý, bude mu téměř třicet, ale žije s námi a plně využívá velmi levných služeb, které se moderně a výstižně označují jako „mamáhotel“.

Stalo se to před půl rokem. V pátek jsme s manželem odjížděli na víkend na chalupu, jako téměř každý týden a syn měl pro sebe celý byt.

I v tomto věku mu neustále něco připomínám a mám ho stále za dítě a on se velice rozčiluje, že už je přeci dávno dospělý a mám pro strach uděláno.

Na chalupě manžel zjistil, že si doma zapomněl brýle na čtení, a protože chtěl dělat nějaké důležité opravy, na které potřeboval dobře vidět, rozhodl se, že si pro brýle na otočku zajede. Vyrazil okolo desáté večer a propočítal, že na půlnoc bude zpět.

Zapomenuté brýle

Do půlnoci se nevrátil, ale nikterak jsem nepanikařila a šla jsem si lehnout. Nemohla jsem však usnout, neustále jsem se převalovala v posteli, a když hodiny ukazovali čtvrt na dvě, začala jsem být nervózní. Zkoušela jsem se mu dovolat, ale mobil nebral.

Začala jsem mírně panikařit. V půl druhé jsem zatelefonovala synovi, zda se neviděl s tátou, že si jel domů pro brýle a ještě se nevrátil. Na druhé straně se ostýchavě ozvalo: „No, mami, já jsem s tátou v nemocnici. Proboha, co se stalo,“ vyhrkla jsem ze sebe.

„Uklidni se, bude vše v pořádku, já ti za chvíli zavolám.“ Bylo evidentní, že mi něco tají, tak jsem se zeptala, zda boural. Na to mi odpověděl, že ne, ale že takovou malou nehodu měl a zavěsil. Byla jsem opravdu vyděšená.

Věřila jsem mu, že opravdu nejde o život, že se jen jedná o menší nehodu. Nevěděla jsem v jaké je nemocnici, co se stalo, jak mu je, neměla jsem ani auto, ale stejně bych nevěděla, kam se vydat.

Úplně jsem se rozklepala a hlavou se mi honily jen ty nejčernější myšlenky. Zhruba za hodinu mi syn volal, že táta je mimo ohrožení života a vysvětlil mi, co se vlastně stalo.

Ohleduplnost se nevyplatila

Syn usnul v obývacím pokoji a na uších měl sluchátka, takže vůbec nevěděl o světě. Manžel vstoupil do bytu a viděl synovy klíče, že jsou na věšáčku, takže usoudil, že spí.

Nechtěl ho vzbudit, tak šel jako myška, vlastně jako zloděj, ani si nerozsvítil a pomalu mířil do ložnice k nočnímu stolku.Šel vlastně po slepu. Shodou okolností se začal v ten moment probouzet syn, který zaregistroval, že je cizí element v bytě.

Začal zmatkovat a polomrtvý strachy se přes kuchyň dostal do předsíně, kde vzal do rukou snowboard neboli prkno na svoji obranu, a když údajný zloděj vycházel z ložnice, tak ho vší silou udeřil přes hlavu, přesněji do obličeje.

Postava se skácela k zemi a velmi sténala. Až v tento moment v něm poznal svého otce.  Když rozsvítil, uviděl tu hrůzu, co způsobil.

Otec měl vyražené přední zuby, několik tržných ran v obličeji a rentgen navíc ukázal, že má zlomenou sanici i lícní kost a těžký otřes mozku. Druhý den šel na operaci.

Vzbudil se se sdrátovanou pusou, zhruba dvaceti stehy v obličeji a titanovou dlaždicí, která byla zasazena do lícní kosti. A přitom si stačilo jen rozsvítit či zavolat, že se objeví doma.

.

.