Přiznávám, že mám celý život velmi špatnou orientaci v prostoru. Nikdy jsme se s tím netajila a také jsem to i tentokrát říkala své kamarádce. Nedbala na to.
S dlouholetou přítelkyní jsme se vloni rozhodly odjet na společnou dovolenou. Já jsem rozvedená a jí zemřel manžel. Zvolily jsme rekreaci v chatičce na Šumavě. Obě rády chodíme na houby. Ovšem já jenom tam, kde to velmi dobře znám.
Dokážu totiž zabloudit klidně i uprostřed města, natož v cizím lese. Moje prostorová orientace je fakt zoufalá. To jsem se také snažila vysvětlit své přítelkyni, když navrhla, že půjdeme do lesa na houby.
Nakonec mě přemluvila
Byl krásný slunný den. Z naší horské chatičky byl nádherný výhled na šumavské kopce a krásné lesy v okolí. Marně jsem kamarádce říkala, že jít na houby do úplně neznámého lesa, je velké riziko.
Přítelkyně ale trvala na svém. Prý půjdeme jen po kraji a ona že s orientací nemá takový vážný problém. „Neboj se, nic se nestane.“ Řekla mi ještě.
Hub bylo spoustu
V lese bylo opravdu nádherně a já hodila za hlavu své obavy. Zejména, když se nám košíky začaly plnit jednou krásnou houbou za druhou. Při houbaření se snadno ztrácí pojem o čase.
Navíc jsme přestaly sledovat cestu, protože jsme se řídily jen polohou rostoucích hub.
A najednou jsme zjistily, že se začíná stmívat. Vůbec jsme nevěděly, kde jsme. Byly jsme obklopeny kolem dokola hustým lesem, který povážlivě potemněl. Byly jsme totálně ztracené!
Zachvátila nás panika
Kamarádka byla nejprve docela v klidu a tvrdila, že ví, kudy zpátky. Pokaždé se ale nakonec ukázalo, že se neustále motáme v kruhu. Pak padla tma a my u sebe neměly ani baterku. Tma se v hlubokém lese dala přímo krájet.
Byly jsme vyčerpané a zoufalé. Neměly jsme s sebou ani mobil. Celou noc jsme proseděly na mechu a hrozně jsme se bály. Netušily jsme ani, že se kvůli nám rozeběhla docela velká pátrací akce. Našly nás ale až brzy ráno.
Byly jsme promrzlé, hladové, ubrečené, ale hrozně šťastné. A na nasbíraných houbách jsme si nakonec také pochutnaly.
Sylva H. (67), Plzeň