Říká se, že ten, kdo uteče smrti, se dožije dlouhého věku. U mého dědy se to staré pořekadlo opravdu naplnilo. Usnul na stráni a málem umrzl.
Stalo se to před mnoha lety. Náš děda Matěj tehdy unikl jen o vlásek smrti. Byl vždy hodně společenský, alkoholu se nevyhýbal, žádný suchý únor by dnes určitě nedržel.
Zvládl toho vypít opravdu hodně, nikdy mu ale nebylo špatně a i po lahvince slivovice lezl do kopce jako kamzík. Tu zimu slíbil našemu předsedovi, že bude doplňovat krmelce v okolí. Náš hajný tehdy zemřel, už měl požehnaný věk.
A náš děda byl dobrák od kosti, když ho předseda požádal o pomoc, nedokázal říct NE! Ten rok nebyla nijak zvlášť tuhá zima, přesto u nás v horách pořádně nasněžilo a udeřil mráz.
Vyrazil k lesu
A tehdy náš děda Matěj na svou povinnost pozapomněl. Vydatně v hospůdce slavil svůj svátek už týden předem, ani jeden den se pořádně nevyspal. Přesně v tu neblahou dobu přiběhl předseda, že vysoká krouží hlady kolem obce a marně hrabe na poli kopyty.
Babička dědovi tak vynadala, že se vzchopil, naládoval plachtu senem a vyrazil k lesu. Ani do tmy se ale nevrátil. Nebyl ani v hospůdce, kde trávil každý večer a měl tam už i své čestné místo. A tak se rozjelo pátrání.
Po jeho stopách k lesu se jít nedalo, protože celé odpoledne i večer vydatně sněžilo. Noc byla mrazivá a my se báli. Chlapi dorazili až ke krmelci, kde nenašli ani dědu Matěje, ani krmení, co s sebou nesl. To nás vyděsilo ještě víc!
Zápal plic
Ráno hned za svítání se rozjelo pátrání nanovo. To už běhala po lese i celá naše rodina, včetně mě a bratra. Když někdo konečně zahlédl na stráni ležet plachtu, kterou děda nesl, srdce se nám zastavilo hrůzou. Běželi jsme k místu, a báli se nejhoršího.
Děda ležel zalezlý v plachtě obklopený senem a spal. V ruce křečovitě svíral prázdnou lahev hruškovice, co si stihl vzít s sebou, než ho babička vyhnala. I když byl promrzlý, žil.
Babička se nad ním slitovala, a vytáhla ze své brašničky další lahev, a to dědu probralo. Když jej prohlédl náš doktor, konstatoval, že si „jen“ poleží se zápalem plic. Ale měl prý hodně namále.
Alice (59), severní Čechy
Takový zážitek bych teda nechtěla zažít, ale je fakt, že Matěj je teď určitě legendou v hospodě. Je to hrdina, že to takhle zvládl.
Tohle je krásný příběh o lidské vůli přežít. Doufám, že si děda Matěj odepřel nějaký ten alkohol na chvilku, aby se rychleji zotavil.
Vždycky jsem říkala, že víno a nářek babičky dohromady vytváří ideální lektvar na probuzení… No, děda Matěj to zvládl jako pán!
Je neuvěřitelny, jak děda Matěj přežil takovou situaci. Možná fotka z místa by byla taky zajímavá, to by asi vyvolalo hodně emocí.