Kolem plánované rekonstrukce se začaly dít tajemné věci.
Existují domy, které jako by v sobě ukrývaly staré tajemství, jež se projeví teprve ve chvíli, kdy se je člověk pokusí změnit. Přesně to se stalo nám, když jsme si pořídili chalupu v Orlických horách.
Hned jsem věděla, že tam chci
Michal, můj manžel zdědil po rodičích nějaké pozemky, a protože jsme městské bydlení měli vyřešené, začali jsme uvažovat o místě, kam bychom mohli utíkat před shonem. Orlické hory nám připadaly jako ideální volba – je tam krásně v létě i v zimě.
Dlouho jsme ale nemohli narazit na nemovitost, která by nás oslovila. Potom jednou přišel manžel domů celý rozzářený a ukázal mi fotografii staré chalupy. Hned, jak jsem ji spatřila, věděla jsem, že ji chci.
V následujících dnech už jsem si v duchu malovala, jak tam budeme trávit volné chvíle. Nadšení sdílely i naše děti, i když dcera už žila se svým partnerem a syn dokončoval vysokoškolské studium.
Když jsme se pak na chalupu jeli podívat osobně, bylo rozhodnuto. Během pár týdnů jsme se stali jejími majiteli. Ačkoli měla své kouzlo i v původním stavu, plánovali jsme několik úprav. Jaro bylo za dveřmi, a tak jsme chtěli začít co nejdřív.
Teprve později jsem si vybavila slova bývalého majitele, který nás nabádal, abychom do domu zasahovali jen opatrně – prý by to nemuselo dopadnout dobře. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost.
Viděla jsem tajemnou postavu
První noc na chalupě jsem spala klidně, ale zdál se mi zvláštní sen. Ocitla jsem se v dávné minulosti a sledovala život početné rodiny, které vládl přísný hospodář. Po probuzení jsem si říkala, že to byl jen výplod mojí fantazie.
Druhý den jsem však u vchodu zahlédla siluetu muže. Šla jsem se podívat, kdo k nám přišel, ale nikdo tam nebyl. Až tehdy mi došlo, že ta postava připomínala muže ze snu.
Brzy jsme se pustili do plánování rekonstrukce – chtěli jsme zbourat příčku a zvětšit hlavní místnost. Manželův známý architekt přijel vše zaměřit a slíbil, že připraví projekt. Jenže cestou domů havaroval a zlomil si nohu. Dnes už vím, že to bylo první varování od těch, kteří tu kdysi žili.
Zjevení k nám promluvilo
Další události na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned první den během prací na bourání chalupy spadl jednomu dělníkovi na hlavu trám. Odnesl to naštěstí jen lehkým zraněním, ale přesto jsme ho museli odvézt do nemocnice.
Jeho kolega nám pak tvrdil, že ve zdi zahlédli oba nějakou rozhněvanou tvář. Tehdy jsme to ještě brali jako pověru a nevěřili jsme tomu. V noci mě však probudily podivné zvuky. Připomínaly rozzuřené bručení a ozývaly se ze všech stran.
Musela jsem vzbudit Michala, protože jsem měla pocit, že celý dům doslova dýchá neklidem. To už jsme oba zpozorněli a začali jsme mít obavy. Než jsme se pustili do dalších prací, začaly se dít ještě podivnější věci.
Voda najednou začala téct, i když byl kohoutek pevně utažený a jednou dokonce vytopila kuchyň. Jindy se v krbu sám od sebe rozhořel oheň, ačkoliv ho nikdo nezapálil.
Nakonec se nám oběma zjevil muž, kterého jsem tehdy první noc viděla ve snu. Řekl nám slušně, ale důrazně, abychom chalupu nechali tak, jak je. Poslechli jsme ho a od té chvíle nastal klid. Vlastně ještě jedna zvláštní věc se pak stala:
Na zahradě se dva dny nato objevily nádherné rudé růže, které tam předtím nerostly. Společně s manželem dodnes věříme, že to bylo tiché poděkování těch, kteří tu kdysi žili, za to, že jejich domov zůstane nedotčený.
Veronika N. (55), Praha
No páni, to je jako z hororu! Ale kdo ví, jestli ty energie fakt existujou. Každopádně, poslouchat varování občas asi neškodí, co myslíte?
Haha, to se tak říká, že jsou domy s duší, ale jestli ste vážně viděli ducha, tak to bych asi z tama rychle zmizla. Ale možná jde jen o přirozený respekt vůči historii.
Zajímavý příběh, někdy se zdá, že staré budovy skrývají více, než se na první pohled zdá. Ty růže na konci mi připomínají symboliku v umění, nádhera!
Tak to je teda dobrodružství! Chápu, že někdy je lepší nechat věcem volný průběh a nesnažit se za každou cenu změnit minulost. Chalupa má očividně svoji duši.