Někdy se naší tváře mohou dotýkat ti, kdo zemřeli.

Po odchodu do důchodu jsem měla dost času a tak jsem navštěvovala dávné známé. Mimo jiné jsem si zajela i za bývalou kolegyni Martou.

Během hovoru u kávy jsem si několikrát otřela obličej, jako bych na něm měla vlas nebo pavučinu. Marta si toho všimla. Řekla mi, že se někdo dostal do mojí aury. Nabídla mi, že bych se mohla sejít s její sestrou Vilmou, která se takovými jevy zabývá.

Mluvila k někomu cizímu

Rozhodla jsem se Martě vyhovět a za Vilmou jsem opravdu zašla. Zavedla mě do prvního poschodí. Doprovázel nás jeden z jejích psů.

Pokoj byl upraven tak, že na stropě byl čínský znak jin-jang, na stěnách visely diplomy o absolvování různých školení tohoto typu a fotky významných lidí zabývajících se „tajemnem“.

Byl tam i obrázek i Ježíše Krista, knihovna s podobnou tématikou, křeslo, stolek u okna a uprostřed místnosti lehátko, kam jsem ulehla. Vilma si sedla ke mně. Zavřela jsem oči a slyšela, jak mluví k někomu, kdo se měl ode mě odpoutat.

Slova si přesně nepamatuji, říkala jen, že po cestě ho na konci tmavého tunelu budou ve světle čekat ti „jeho“. Chtěla, aby se se mnou rozloučil. V tu chvíli to přišlo.

Najednou jsem pocítila lítost, až to ve mně hrklo. Cítila jsem lehké pohlazení po celé tváři. Řekla jsem si, že na mě Vilma sahá – ale když jsem pootevřela oko, seděla tři metry ode mě v křesle!

Využil mého oslabení

Pes začal štěkat a běžel ke dveřím. Paní otevřela a zavřela se slovy: „To už je v pořádku, Foxi.“ Pes se vrátil zpět k lehátku a seděl.

Na můj dotaz řekla, že je-li člověk nějak oslaben – a já opravdu prodělala nedávno silnou chřipku – přichytí se k němu duše, jejíž tělo například zemřelo při autonehodě nebo na nemoc.V mojí auře měl být muž kolem 50 let – hudební pedagog.

Neměla jsem tři dny o tom s nikým mluvit. Později jsem si na toto téma povídala s dcerou, která je lékařka. Nesmála se mi. Stále občas cítím to „pohlazení“. Dál mám reálný pohled na svět, ale tohle jsem opravdu prožila!

Jana V. (62), Plzeň