Byla jsem rozmazlená a zhýčkaná, myslela jsem si, že na co pomyslím, to se mi splní. V tanečních jsem pochopila, že tomu tak není.

Táta měl kolegu, z něhož se časem vyklubal jeho nejlepší kamarád. Spřátelily se i naše rodiny, jezdívali jsme spolu na výlety, jednou jsme byli dokonce v Bulharsku stanovat, leccos jsme podnikali.

No a ten kolega měl syna, jmenoval se Jarda, byl o rok starší než já. Byla jsem do Jardy zamilovaná snad odjakživa, v noci se mi o něm zdávalo, párkrát jsem ve snu viděla i svou svatbu, ženich byl pochopitelně Jarda.

S léty jsem došla k pevnému přesvědčení, že se vezmeme. Jarda o tom nevěděl. Však se to včas dozví, umiňovala jsem si. Byla jsem rozmazlená. Myslela jsem, že vše, na co jen pomyslím, že dostanu. Že mi každý bude číst přání z očí a vzápětí ho splní.

Žádný zázrak

Jarda se po základce dostal na průmyslovku, já na ekonomku. Naše rodiny se i nadále vídaly a my dva též, občas jsme spolu vyrazili někam jen ve dvou, třeba když mu doma koupili motorku, hned mě svezl.

Udělali jsme si výlet s piknikem, na louce za městem jsme se parádně nasvačili, vezla jsem v batohu kuře a řízky. Čekala jsem, že mi pak na louce vyzná lásku. Oči mu, pravda, svítily nadšením, ale mluvil jen o motorce.

Byl to zánovní fichtl, vypadal, že se každou chvíli rozsype, žádný zázrak. Z výletu jsem se vrátila zklamaná, a nebylo to kvůli tomu, že se stroj cestou zpátky opravdu rozsypal a že jsme šli pěšky. Čekala jsem víc, čekala jsem vyznání! Žádné nepřišlo.

Ale protože se blížily taneční, usoudila jsem, že ty na to budou vhodnější nežli zpackaný výlet na aušusové mašině. Máma mi nechala ušít sedmery krásné šaty a milostné dobrodružství mohlo začít.

Facka

Místo toho přišlo životní rozčarování. Parádně jsem si natloukla čenich. Asi jsem to potřebovala, abych si uvědomila, že nejsem královna zeměkoule. Byla to facka, až mi před očima jiskřilo.

Jarda se mnou netancoval, chodil pro jinou holku, kterou jsem hned zuřivě nenáviděla. Šla jsem žalovat mámě, ta si došlápla na Jardovu mámu a ta Jardu přinutila, ať mě okamžitě kouká požádat o tanec. No tak pro mě přišel.

Byl otrávený jako indiánský šíp a bylo na něm dobře patrné, že to učinil jen z donucení a neochotně. „Co je ti, Jardo?“ pípla jsem. Vysvětlil, že tady má holku, nějakou Petru, a že na něj bude naštvaná, že tancuje s jinou.

Jak říkám, byla to facka. Na druhou stranu, zůstali jsme kámoši. Zatímco na Petru dávno zapomněl, možná se mu z hlavy vykouřilo i její jméno, se mnou chodí dodnes na pivo. A to není málo.

Marcela (61), Českobudějovicko